Zatracení

Slovo zatracení má v češtině přinejmenším dva významy – „ti zatracení“ a „to zatracení“. Nový český film talentovaného mladého filmaře Dana Svátka (autora jediné pořádné povídky Zatmění nadějí ve filmu Začátek světa) v sobě spojuje oba tyto významy – těmi zatracenými jsou zde mladí lidé, kteří z jakýchkoliv důvodů zkoušejí pašovat drogy z asijských zemí, tím zatracením je myšlen postoj většiny oficiálních státních představitelů, ale i médií, k jejich dalšímu osudu.

Vědomě ve filmu není naznačena ona asijská země, kde hned v úvodu na letišti zatknou policisté mladíka, u něhož najdou několik balíčků heroinu. Ačkoliv totiž je příběh inspirován osudy Čechů Emila Novotného a Radka Hanykovicze (ti by se ostatně brzy mohli vrátit domů), zadržených v Thajsku pro stejný přečin, a přestože se natáčelo v thajských reálech (český filmový štáb je první, kterému se něco podobného podařilo), nedali samotní postižení souhlas s natočením jejich vlastního příběhu. A tak sledujeme fiktivní příběh, inspirovaný výpověďmi více podobně „postižených“ mladíků.

Svědkem celé policejní akce na letišti je mladý, samotářský a nezávislý průvodce Tomáš (Jan Révai, jehož hvězda tímto filmem určitě vystoupí na orbitě ještě výše). V Praze vezme z mladíkovy tašky videokazety, jež si pak ve své chalupě v horách, při čaji s grogem a nezbytné cigaretě, pouští. On i diváci jsou pojednou svědky podivného výletu do Holandska, jenž se zvrhne v podivnou cestu až na druhý konec světa, do asijské země, na rajský ostrov s palmami a pláží a domkem u moře.

Podle videozáznamu si takto vyrazili Patrik, jeho dívka Elena a její matka. Ta má poněkud divné známosti – a najednou je zde nabídka na rychlý a rádoby snadný výdělek. Vše nasvědčuje tomu, že Patrik byl ke spolupráci přemluven proti své vůli, a tak Tomáš, který překvapeně zjistí, že Patrik je jeho nevlastní bratr, zahájí snahy o vysvobození mladíka z vězení. Setkává se však většinou s nepochopením, nezájmem, případně jen touhou na senzační události vytřískat slávu a peníze. A mezitím Patrik prožívá otřesné zkušenosti v asijském vězení, kde smrt jednoho člověka nehraje roli a kde jedna lapená krysa může nasytit tři lidi.

Mladé diváky, pro něž je film jednoznačně určen, nejspíše příběh chytí. Jde o první český pokus na toto téma, a dá se říci, že pokus důstojný, protože je znát filmařská zručnost, zaujme i šikovně vystavěný příběh s dobrými, ba i výtečnými hereckými výkony (zvláště Dana Vávrová ve své první záporné roli působí nesmírně přesvědčivě), do děje vtahující kamerou i hudbou Romana Hollého, využívající již známé postupy, ale i nové, ovlivněné thajskou muzikou.

Tvůrci se však ke své smůle nevyvarovali některých klišé (uhlazený, avšak zkorumpovaný politik, který chce pomoci jen za odměnu v řádu milionů a jehož doprovází dvojka tvrdých bodyguardů; drsňácký a škodolibý dozorce věznice, upjatá konzulka, bodrá velvyslankyně či na všem nezávislý mladík, který vše vyřeší), logických nesmyslů (po vykradení chalupy Revai nezavolá policisty) ani určitých amerických vzorů (hlavním hrdinou je mladý, nezávislý muž, jemuž pravděpodobně průvodcovské zaměstnání vydělává tolik, že může většinu času trávit osaměle na chalupě v horách, odkud se světem komunikuje pouze prostřednictvím notebooku s internetem a přes mobilní telefon.).

Podivnou postavou je i pracovnice zastupitelství v podání Michaely Kuklové, která se zpočátku stylizuje do role upjaté ženy se sčesanými vlasy, brýličkami a podobně upjatou až přehnaně staropanenskou povahou, když se však setká s Tomášem, jde o přitažlivou mladou ženu, vědomou si svého sexappealu. Tyto atributy poněkud narušují zajímavě stavěný příběh, nazíraný zpětně a navíc s pomocí „prázdninové“ videokamery.

Rovněž se nedá ubránit dojmu určité povrchnosti, ba až lacinosti některých sekvencí (návštěva matky v asijském vězení, neustálé sprchování odsouzených bez jakéhokoliv dějového posunu, až příliš plakátová nezávislost hlavního hrdiny Tomáše apod.), díky nimž poněkud ztrácí i celková výpověď filmu a mění se směrem k americké pozlátkovosti a již zmíněné povrchnosti a lacinému zjednodušení.

Celkově ale patří film Zatracení k tomu lepšímu, co v českých zemích po roce 1990 vzniklo, a filmařskými postupy, stavbou příběhu i některými hereckými výkony zastiňuje mnohé české filmy loňského roku, roku 2000.