Dva roky po úspěšném retru Špatná výchova se španělský režisér a scénárista Pedro Almodóvar vrací do přítomnosti a zároveň skládá poctu kraji i ženám svého dětství v hořce komediálním dramatu Volver.
Volver, čili „Návrat“ je scénáristicky Almodóvarovým nejpřístupnějším filmem za dlouhou dobu. Režijně jde potom o mistrovsky zvládnuté dílo, kde autor s lehkostí matadora vedle sebe nonšalantně skládá komediální prvky s těmi dramatickými a jakoby mimochodem nechává publikum vychutnat nevšední herecké výkony.
V úvodní scéně sledujeme ženy ve větrné La Manche, kterak svědomitě čistí hroby svých blízkých od spadaného listí. Volver jako takový je filmem o ženách: muži tohoto světa buď zemřeli, nebo utekli - případně oboje. Mezi pozůstalými poznáváme i sestry Raimundu (Penélope Cruz) a Sole (Lola Dueñas), jejichž rodiče zemřeli při jednom z častých požárů. Ve městečku žije jejich stará tetička Paula (Chus Lampreave), o níž se stará sluncem a větrem ošlehaná Augustina (Blanca Portillo), a také snad tetiččina zemřelá sestra Irene (Carmen Maura) – zesnulá matka obou dcer – alespoň tak se to po návsi traduje.
Přesouváme se do Madridu, kde obě sestry žijí. Sole v pokoji provozuje kadeřnictví. Raimunda uklízí na letišti a stará se o dcerku Paulu (Yohana Cobo). Raimundin marný manžel Paco (Antonio de la Torre) sleduje na sofa televizi, od níž ho vytrhnou maximálně dcerčiny útlé nožky rozhozené nevinně přes opěradlo gauče. Když se Raimunda jednou vrací večer z práce, najde vyplašenou Paulu na ulici: dcerka v kuchyni ubodala Paca kvůli jeho nemravným návrhům. Raimunda manžela promptně uskladní do mrazáku v restauraci přes ulici, na kterou má dohlédnout, zatímco bude majitel pryč. Kvůli těmto neočekávaným trablům nemůže Raimunda odcestovat do La Manchy, kde právě zesnula tetička Paula. Vydává se tam tedy pouze Sole a zpátky do Madridu si v kufru auta přiveze Irene. Živou a odhodlanou dceři pomoci. Sole matce naordinuje, aby v kadeřnictví předstírala, že je ruská imigrantka. Kdykoli se ovšem objeví Raimunda, schová ji pod postel. Raimunda zatím s přítelkyněmi otevře restauraci, neb se v okolí ukáže autobus hladových filmařů. A do všeho zmatku přijede Augustina se zprávou, že má rakovinu.
V první třetině Almodóvar skvělým způsobem rozehrává osudy hlavních hrdinek. Thrillerové situace natírá komediálním leskem cvrkotu ženami ovládaných kuchyní, příběh živých a mrtvých tu má neodolatelný nádech magického realismu. V poslední části bohužel tempo trošku upadá. Situace jsou statičtější a figury umluvenější – je třeba hodně vysvětlovat a s příklonem k serióznosti Almodóvarův humor vyprchává jako alkohol z příliš odstátého vína.
Penélope Cruz podává coby Raimunda životní výkon. Rozkošnou, ale nijak přehnanou mimikou odlehčuje tragickou situaci, sebevědomě diktuje tempo scény, přitahuje pozornost diváka i kamery. V polovině snímku si pak vystřihne hudební číslo, které je předčasným emotivním vrcholem Volver. Lola Dueñas drží Sole naopak zkrátka a tenhle rozdíl akcentuje režie i v kostýmech - Raimunda nosí apartní sukni a jejímu oblečení dominují veselé barvy, Sole je mírnější a usedlejší. Almodóvarova hvězda filmů z osmdesátých let Carmen Maura v Irene akumuluje prvky obou dcer – Soledadin klid i Raimundin rozpustilý šarm.
Vizuálně si Almodóvar a jeho kameraman José Luis Alcaine libují v detailech a přesných křížových kompozicích. Jejich nedílnou součástí jsou plynulé jízdy, které dodávají Volver šlechtickou eleganci dávných věků. Tomu odpovídají ostřejší světla a syté barvy s převládajícími odstíny červené. Buket snímku zakulacuje citlivá hudba Alberta Iglesiase.
