Van Helsing

Zejména tu není ani stopa po nějakém scénáři, což údajný scenárista a režisér Stephen Sommers (obě Mumie) mínil nahradit tím, že do výsledného eintopfu semlel cokoliv od bondovek přes buddy movies a Tarzana až po telenovely (citace z nichž zakončuje tenhle prachbídný biják opravdu stylově nechutnou tečkou). Škoda, že se mu pod ruku nedostal i nějaký horror. A protože o nějakém herectví nebo vypravěčství tu mluvit taky nelze, můžeme Stephena Sommerse za scenáristu a režiséra označit opravdu jen s důkladnou licencí a v uvozovkách. Kamerové stránce věci naprosto dominuje digitální trikařina, která z toho filmu nakonec dělá pouhé videoherní sekvence. Zcela chybí dramaturgie, neboť Van Helsing prostě jen seká jednu akci za druhou: všechno na okamžitý efekt, oči z důlků, čert vem nějakou gradaci nebo to, že by ten film taky mohl fungovat jako celek (když už trvá přes dvě hodiny). A většina postav má bůhvíproč v oblibě procházet zavřenými okny.

A teď k tomu, čím Van Helsing zřejmě chtěl být: akčním upírským hororem. Akcí k vlastní škodě opravdu nešetří, o tom žádná, ale upírský horor? Upír je tu bez upírství, příšery bez příšernosti, geroj bez gerojství a krasavice bez krásy - a navíc se nějak nedostává krve. Pomyslnou krví hororů potom bývá napětí, a toho byste se ve Van Helsingovi nedořezali už vůbec. Jediné, co s žánrem souhlasí, jsou plakátové vnější atributy jako tajemný hrad, abnormálně vyvinuté špičáky a veškeré to stříbrné haraburdí, což Sommersův přístup k věci dobře shrnuje: ukázat divákovi pár známých nálepek, aby věděl, odkud vítr povane, a pak mu zacpat hubu kýblem triků. Kdyby Sommers točil Červenou Karkulku, strávil by dvě hodiny soubojem digitálního vlkodlaka s chlapáckým, leč toporným myslivcem, ozbrojeným titanovým Rambo-nožem s výměnnými samobrousícími čepelemi. Jen ten obsah by mu utekl.

A když už se Sommers otírá o takové postavy jako je Dracula nebo Frankensteinovo monstrum, měl by vědět, že tím obsahem u nich nejsou upírské tesáky a šrouby v lebce, nýbrž vyšponované lidské emoce a tresty za porušení odvěkých zákonů. Je zřejmě věcí extrémní kulturní rezistence, že Sommers dokázal do jednoho bijáku vměstnat upíry, homunkuly, vlkodlaky, Jekylla/Hydea a další postavy (lidové) mytologie, aniž by pochopil, že si z nich bere pouhou skořápku. Vždyť o čem jsou upírské zkazky? Kromě toho, že jsou narozdíl od Van Helsinga hrůzostrašné, vyprávějí o překročení pravidel a o jeho neblahých důsledcích, o trýznivém životě mimo milost Boží (t.j. právě mimo jistotu pravidel), v romantičtějších verzích o nenaplněné a nenaplnitelné lásce, v těch aktualizovanějších o šíření zla. Ve Van Helsingovi je místo toho necharismatický pán, který jen tak mimochodem chodí po stropě, a kvůli tomu, aby měl pokoj od jakýchsi bezpohlavních semetrik, zkouší po způsobu Prokopa Diviše oživovat jejich a své vetřelčí potomky. Žádné zlo, žádná vášeň, žádná vnitřní nutnost, jen čistý utilitarismus. Vlkodlaci? Místo lidové variace na schizofrenii jen chlupáči ze Studia Kamarád, jejichž chování podléhá nečekaně složitému systému pravidel (má to myslím něco společného s Měsícem). Jekyll, respektive Hyde tu úplně zapomíná na své feťácké rysy a na posedlost zkoumáním temných stránek lidské povahy a radši poskakuje jako opičák v trenýrkách na vrcholku Notre Dame. A tak dále - s lehkou výjimkou Frankensteinova monstra, u něhož Sommers sice nakusuje původní téma "lidštějšího než lidské" a bolesti neplnohodnotné existence, ale nutí při tom tu nebohou stvůru s pableskující lebkou k chování spratka, kterému maminka odpírá lízátko.

Pouhé přebírání vnějších atributů navíc představuje i způsob, jakým Sommers ve Van Helsingovi zachází s klasickými horory studia Universal (má to být pocta? pokus o navázání na tradici? nostalgie?). Černobílé logo a vůbec celá černobílá úvodní sekvence, olbřímí stíny, citace slavných hlášek ("It's alive!", "I'm already dead")... Kruh se tím vlastně uzavírá, i když asi jinak, než Sommers chtěl: jeho Van Helsing je stejně jako Frankensteinovo monstrum hybrid poskládaný z mrtvých kusů jiných děl/těl, ale v tomhle případě se do něj žádný život vdechnout nepodařilo.