UNDERWORLD - SOUNDTRACK
a dvě krátké recenze na soundtracky k filmům Blade a Blade 2
Protože experimentální elektronika je můj oblíbený hudební žánr, velmi mě potěšil soundtrack k filmu Underworld (o válce mezi vlkodlaky a upíry a milostnou linií jako z Romea a Julie), který je první větší prací Paula Haslingera. Tohoto skladatele budou určitě znát ti, jenž se někdy zajímali elektronickou kapelu Tangerine Dream, která se mj. proslavila i hudbou ke snímkům jako je Legenda, Riskantní podnik, Pravidla přitažlivosti nebo spoluprací s Angelem Badalamentim na moderním psychedelickém soundtracku Arlington Rd.
A právě k poslednímu jmenovanému má Underworld nejblíže. Alespoň co se týče onoho modernismu, žádné „ošuntělé synťáky“ z 80. let, se kterými Tangerine Dream začínali, ale skutečná moderní elektronika na hranici švihlého experimentu, plná samplovaných hlasů, kláves, perkusí, orchestru prohnaného řadou filtrů apod. Nejvíce by se Haslingerova hudba dala přirovnat k desce My Kingdom od kapely Future Sound of London, díky své evidentní filmovosti je však mnohem mohutnější a údernější a pravděpodobně si ji nejvíce vychutnáte někde v temném pokoji s pořádnými sluchátky.
Ke všemu byla hudba pro CD speciálně upravena, takže ji jde - až na výjimku song Red Tape od Agent Provocateur - brát jako zdařilé komplexní dílko, které má největší sílu, když se poslouchá v celku, jednotlivě vám skladby zřejmě moc neřeknou.
Hodnocení: 80%
Další recenze:
Jak si poradily skladatelé Mark Isham a Marco Beltrami s hudbou k akčnímu upírskému filmu Blade a Blade 2 se můžete podívat níže ...
Blade
I Mark Isham pojal hudbu k akčnímu horroru Blade jako relativně drsný experiment, elektronika tu stojí spíše na okraji a Isham předvádí, co všechno se dá vytvořit za pomoci klasického orchestru. Vytváří mohutné temné plochy s tuhými údery perkusí, smyčci, které (především ve skladbě The Bleeding Stone) pomalounku nabírají na síle, občasnými nástupy etnických strunovek a vokálů a pro Ishama nutného klavíru a dechů. Pro většinu posluchačů navíc nebude tento soundtrack příliš stravitelný, nenajdete v něm žádná témata. Hudebně je Blade zvuková masa, která sílí, mohutní a v potřebnou chvíli exploduje (např. The Blood God). Rozhodně to není nezajímavé, ale velmi záleží na tom, jak to poberete.
Hodnocení: 70%
Blade 2
Marco Beltrami pojal druhý díl mnohem hudebněji. Nechybí tu sice notná dávka experimentu, ale zároveň s tím tu najdete i řadu akčních témat a pokud už je tu něco experimentální, rozhodně se to nedá označit za kakofonii, ale jako plynulé a poslouchatelné i pro spíše necvičené uši. Už první skladba Nomack The Knife s balalajkou, bublající elektronikou a extremními údery perkusí je hodně zajímavá, nejinak zbytek soundtracku. V jednu chvíli mě hodně brala akční skladba Suckheads infiltrate s perfektním smyčcovým rifem a rozhodně bych vám ji doporučil na otestování tohoto CD, na které nechybí i pár citovějších a klidnějších skladeb – např. Waiting For The Sun, Nyssa Over Easy nebo Nyssa Sucks.
Hodnocení: 80 %
