Režisér Gavin Hood v dramatu Tsotsi umně exponuje drsný příběh mladého rváče v jihoafrickém ghettu. Brilantní výkon Presleye Chweneyagaeho, hořící obrazy a dunivé kwaito v soundtracku dají vzpomenout na brazilský hit Město Bohů (Cidade de Deus). Úskalím Tsotsiho se může stát pouze jeho žánrová rozepjatost: otrlé teenagery může eventuálně otrávit pomalá druhá půlka filmu a plakátem zlákané melodramatické párečky zase může zhnusit otec, který dupe na psa.
Tsotsi (Presley Chweneyagae) je mladík ulice. Žije v plechové chýši uprostřed ghetta na okraji Johannesburgu, kde se mluví zajímavým nářečím tsotsitaal. Je to mix afrikánštiny, angličtiny a dalších jihoafrických jazyků. Ve svém okolí má Tsotsi (= „zabiják“), respekt jako drsňák, zároveň ale dostává od starších čočku za to, že neumí řídit. Po večerech chodí Tsotsi se svými kamarády z gangu do města za obživou. Na nádraží si kluci vyhlédnou staršího chlápka v obleku a v metru ho kvůli peněžence chladnokrevně probodnou. Boston (Mothusi Magano), jediný vzdělanec z partičky, ale vraždu špatně nese a v opilosti nabádá Tsotsiho k pokání. Vyprovokuje ovšem bitku, v níž Tsotsi Bostona ztluče do kuličky. Sám plný bolesti a zmatku pak uteče zpátky do města. V bohaté čtvrti postřelí ženu a ukradne její auto. Má plné ruce práce s volantem, když se ze zadního sedadla ozve dětský pláč. Tsotsi strhne řízení a překvapeně zírá na ženina maličkého synka…
Po chvíli váhání Tsotsi mrně uloží do papírové nákupní tašky a odnese si ho domů. Opatrně se o něj učí starat, přitom ale neopouští svoje gangsterské metody. S pistolí v ruce například nutí mladou kojící vdovu Miriam (Terry Pheto) děcko nakrmit. Skrze dítě začnou nakonec Tsotsiho nevyhnutelně napadat myšlenky o vlastní existenci, o sobě samém. Divák se pomocí krátkých flashbacků dozvídá o jeho nemocné matce a hrubiánském otci, jakož i Tsotsiho pravé jméno. Po Tsotsiho stopách se mezitím vydává policie, jeho fotka je v novinách. A hrdina sám v přítomnosti mrněte začíná pociťovat břemeno svého hříchu.
Samotný příběhový oblouk vykoupení pomocí neviňátka je obvykle cestou přímo do pekel melodramatu. Hood, který Tsotsiho napsal dle románu Athola Fugarda, se ale levným citům brání drsným humorem a upřímností. Hrdinu promění z bestie ve člověka nebývale pozoruhodně, bez patosu a sentimentu. Ohromnou zásluhu na tom má poloprofesionální herec Presley Chweneyagae, skutečný objev snímku. Hood dosyta čaruje už jenom s jeho vizáží. S kapucou na hlavě byste si ho z ánfasu spletli s drsnější holkou, z jiných úhlů a pod jiným světlem dokáže vypadat tu jako nevinný kluk, tu jako ostrý gauner. I to mu pomáhá podávat Tsotsiho složitou proměnu zdánlivě bez námahy a tím i nebývale přesvědčivě.
Až na výjimky se Chweneyagae tváří netečně a se shrbenými rameny působí buď zkroušeně, nebo připraven k útoku. Terry Pheto jako Miriam je Tsotsiho přirozenou protiváhou. Režisér ovšem opět neponechává nic náhodě a vybavil její domácí prostředí křehkými sklíčkovými dekoracemi. Ve vedlejší roli gangstera Fely se pak objeví i jihoafrická kwaitová superstar Zola. Jeho skladby jsou hojně zastopeny v soundtracku snímku a dávají mu silný energický náboj.
Kameraman Lance Gewer snímá Tsotsiho ve velkolepém stylu. Slunečně nebo měsíčně vypálené exteriéry ghetta i divoké krajiny otvírají oči dokořán. Detailem interiéru (zmíněná sklíčka u Miriam, nebo kulkami proseté zdi u Tsotsiho) Gewer hravě zvýrazňuje atributy charakterů. Scény s dětmi v betonových rourách, nebo nahý Tsotsi proti obloze patří k nezapomenutelným.
