Spojka plyn a jedeme na to - hned od první sekvence je jasné, o co půjde. V tomto filmu dvě kola znamenají víc než čtyři, vždyť správný motorkář hned v úvodních titulcích pro jistotu nechá dva sporťáky daleko za sebou.

Motorkář Cary Ford, se vrací do Kalifornie z Thajska, kam uprchl před zákonem a drogovou mafií. Nyní se chce ospravedlnit, usadit se a žít v poklidu se svou přítelkyní. Jeho impulzivní chování a povaha troublemakera tomu zabrání a zpráva o jeho návratu se rozšíří rychleji, než by si přál. Dříve, než stihne vše vysvětlit, namočí se do nových problémů a je znovu na útěku. Dealer Henry chce zpátky svoje drogy a navíc na Forda hodí vraždu, naneštěstí je zabitým bratr šéfa černošského gangu Treye. O Forda zájem i FBI. Fordovi nezbývá než utíkat, po jeho boku jedou nedovolenou rychlostí na motorkách dva přátelé a krásná Shane.

Film má spád. Scén bez motorek je málo, jízda se stává stále zběsilejší a triky, které jezdci na strojích předvádějí, jsou zatraceně krkolomné. Motorkářské gangy si vyřizují navzájem účty, jejich členy odlišuje styl oblečení - černoši jsou v teplákovkách, padouši v černé kůži a klaďasové ve sportovních kombinézách. Věren heslu "podle stroje poznáš šarži" se ani tým policistů nenechá zahanbit a po silnicích se prohání v obrněném Humvee (v USA populárním). Jednoduchý děj a černobílé rozdělení postav na dobré a zlé však není slabinou filmu. Právě stoprocentní padouch nebo hrdinský rebel mohou pronášet ty správné drsňácké hlášky ("Raději budu rychlý, než neviditelný.") a divák jim je věří. Filmová atmosféra se vystižením extrémních typů stále více stává comicsovou: zkorumpovaný policajt vypadá jako pankáč, neohrožená agentka FBI má dredy, krasavice ze znepřátelených gangů si to rozdávají za jízdy na motorce.

Že tento comicsový svět je spíše fiktivní než reálný se ukazuje ve chvíli, kdy se na scéně objeví dvojice prázdninových motorkářů. Chtějí se vyfotit s hlavním padouchem se slovy: "Žít pro jízdu, tak nějak, ne?"

Výkony herců (většinou kaskadérů) nejsou nijak výrazné, většinu scén za ně „zahrají“ motocykly. Charismatický Martin Henderson (známý z filmů Kruh, Kód Navajo) se na roli Forda hodí, sympatie si přesto získává spíše rapper Ice Cube (Anakonda, Tři Králové). Představuje oblíbený typ černošského hrdiny - zásadového gangstera s dobrým srdcem. Jeho Trey, toužící pomstít smrt bratra, má sice své slabé momenty (nejdřív křičí „Chytíme je a zabijem“, potom poplácává po zádech), ale výrazná osobnost Ice Cuba ve filmu vyčnívá. Jeho účast na filmu jistě do kin přitáhne diváky, kteří by na Torque jinak nešli.

V honičkách, které tvoří maso filmu se dostává do popředí výrazná hudba a efektní širokoúhlý obraz, různě trikově upravovaný. Klipový styl režisér Joseph Kahn ovládá, vždyť také pracoval s hvězdami jako jsou U2, Moby, Eminem nebo Destiny's Child. Stylově pestrý soundtrack je směsicí hip hopu, hard core, rocku i metalu – pro ty, co rádi jezdí rychle – ideální hudba do auta. Režisér, zvyklý točit klipy, dal málo prostoru zkušenému skladateli Trevorovi Rabinovi (Armageddon) možná právě proto, že Kahn je zvyklý pracovat spíš s výraznými hity, než s orchestrální hudbou. Ta pak ve finální honičce působí jako pěst na oko.

Tak tedy – kdo má motorku, nechť ji pro tentokrát nechá doma a vyrazí do kina – na plátně jich bude mít dost, a lepších...