The Girl in the Café začíná téměř jako milostná komedie vzdáleně připomínající Ztraceno v překladu (Lost in Translation). Stárnoucí poradce britského ministra financí Lawrence (Bill Nighy) si v pauze odskočí do kavárny a u titěrného stolku potká mladou skotskou dívku Ginu. Kelly Macdonald (Ttrainspotting) jí podává po všech stránkách jako holku z lidu – často prostořekou, říznou a nebojácnou.
Nighyho Lawrence mi připomínal Pittova Blakea z Van Santových Posledních dní (Last Days), jenom o 30 let staršího. Lawrence se vyzná ve statistikách a k číslům očividně utíká před vším méně exaktním, především pak před instinkty a návaly emocí.Divadelní, rozhlasový i filmový matador Nighy se na plátnech objevuje především ve vedlejších, ale výrazných komediálních rolích. V The Girl in the Café se po scéně pohybuje v upjatém obleku, se skloněnou hlavou a zbitými zády – politický mistr kompromisu udělal kompromis sám ze sebe. Jeho vrásčitá, ale oduševnělá tvář je plná smířené melancholie. V Nighyho/Lawrenceových gestech je pak prohra kompromisu pouze obrysem a konturou hlavnímu tónu, kterým je noblesa a vznešenost velmi podobná té, jíž se v místních končinách proslavil Jiří Kodet.
Zatímco se Lawrence s Ginou ve městě potkává úsměvně klopotně, přičemž se zároveň snaží vyhýbat kolegům z ministerstva, v bezpečí domova dává naplno průchod své zamilovanosti (vzpomínáte na Čechtického sekvenci v Michálkově Anděl Exit?).Když se přiblíží summit G8 v Reykjavíku, na kterém chce britský team rozvinout agendu pro boj s extrémní chudobou, Lawrence nabídne Gině pozvánku na Island. Noci ve společném pokoji působí v rodícím se vztahu jako katalyzátor. Lawrence zasvěcuje Ginu do zákulisí světových setkání a podstupuje bitvy u kulatého stolu – režisér je snímá jako skutečná sportovní utkání, včetně hecování a dramatických porad v přestávkách. Dle Lawrenceovy skleslé nálady Gina chápe, že z odvážných záměrů se stávají hubené kompromisy a sama se to snaží připomenout – Lawrenceovi i ministrovi. Tím ovšem dostává Lawrence do prekérní situace a s ubývajícím časem napětí eskaluje do rozměrů mezinárodního skandálu.
Scénárista Richard Curtis je mistrem přes všechny úspěšné britské komedie poslední doby: napsal oba díly Bridget Jonesové, ansámblovku Láska nebeská (Love Actually), Notting Hill, Čtyři svatby a jeden pohřeb (Four Weddings and a Funeral) a taky příhody Mr.Beana. V The Girl in the Café se Curtisovi podařilo zasadit romantický, ale suchým humorem protřený příběh do vážnějších kulis. Děj se sice pohybuje na samé hranici předpokládaného vývoje, ale zkušený televizní režisér David Yates vždycky v pravý čas strhne volant a udržuje obecenstvo v napětí. Yates má cit pro letmé vyprávění obrazem, je skvěle připravený zachytávat Nighyho jemné nuance. I nutnými srdceryvnými scénami dokáže Yates diváka protáhnout se ctí a film se tak nemá šanci stát růžovou agitkou.Dalším Yatesovým projektem je mimochodem Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the Order of the Phoenix).
Televizní produkci díla poznáme především podle nižšího počtu prostředí a zejména exteriérů. Kamera Chrise Seagera ale dokáže i to málo z islandské krajiny, či městské architektury podat tak sugestivně, že jeden pomalu hledá rukavice.
