Několikrát ročně se nám snaží čeští filmaři předložit film, který se "laskavě dívá na lásku ve středním a pozdějším věku", "s citlivým humorem nám ukazuje hořkosti tohoto životního období" a podobné fráze, ze kterých se mi otvírá nůž v kapse. Ty filmy jsou většinou strašné (viz nedávné počiny od Poledňákové nebo Menzela) a často v nich hraje Jiří Bartoška.
Proto mi činí velkou radost, když můžu slavnostně oznámit, že Teorie tygra není špatná a je to rozhodně nejlepší film tohoto romantického podžánru, jaký jsem viděl od... vlastně nevím od kdy. Nevzpomínám si na žádný podobný porevoluční český film, který by nebyl špatný. Teorie tygra není špatná.
A to je velice důležité. Teorie tygra není "nezapomenutelná" nebo "úžasná". Jen docela dobře funguje, nemá úplně dementní scénář, postavy se chovají víceméně pochopitelně, žádná z nich není vyloženě kretén nebo svině. A místy se usmějete a pokýváte hlavou, protože "skoro takhle to v životě chodí".
Klíčová je ta skutečnost, že ačkoliv je pro každého mužského diváka okamžitě pochopitelné, jak strašně Honzu vytáčí Olžino chování, Olga samotná není nějaká strašlivá zlá karikatura. Ona to vlastně myslí dobře (stejně jako její dcera a její matka se svými partnery). Jan od rodiny neutíká s hrůzou v očích, ale s mlčenlivým pochopením: "OK, takže to dál nepůjde, budu muset bohužel udělat něco radikálního".
Následně vznikne jakési tajné spojenectví Jana s jeho synem a zetěm, kteří tají skutečný stav věci před ženskou částí rodiny (ta si myslí, že Jan je spořádaně v blázinci s tím Němcem, co mu schovává brýle) a užívají si s Janem v omezených dávkách jeho "svobodu".
V tuto chvíli se samozřejmě film překlopí do říše pohádek, protože nikdo neřeší z čeho bude kdo živ (rodina je nechutně bohatá) a jaké právní následky může mít některá činnost hlavních hrdinů. A šéfredaktor celostátního deníku si může vzít několik dní dovolenou, prostě protože se mu chce. Ale, víte... Ono je to oukej. Pokud vám film aspoň trochu přiroste k srdci, tak vám méně vadí jeho prohřešky proti logice.
Film není zdaleka jen o Janovi Olze, ale i o jejich matce (Janžurová) a obou dětech. Zatímco dcera (Tatiana Vilhelmová) se snaží "vychovávat" svého manžela podle matčina vzoru, syn žije s "normální" manželkou, nad kterou ženská polovina klanu ohrnuje nos. Je to jasně čitelné a jednoduché rozdání scenáristických karet, ale na takovýto film to bohatě stačí a postavám to dává možnost generovat vtipné / hořké situace, které nepůsobí jako úplně vycucané z prstu. Většinou. A dokonce i slušné hlášky.
Jde o celovečerní debut Radka Bajgara (televizní seriály "Expozitura", "Neviditelní") a některé scény v něm jsou zbytečně dlouhé nebo ne úplně fungující. Je v něm ale dost profesionálního řemesla a adekvátních hereckých výkonů na to, abych z něj měl příjemný pocit. A to je u české hořké komedie obrovská vzácnost.
Což je velice hořce smutné.
Hodnocení: 80%
