Stratosphere Girl M.X. Oberga (Undertaker's Paradise) je velmi dobrá ve vyvolání očekávání neobyčejného zážitku. Oberg důsledně vybírá motivy, které patří (nejen) mezi romantickou evropskou mládeží k nejoblíbenějším – Tokio, manga, francouzsky mluvící blondýna… Bohužel s nimi nakládá jako s pouhými pop-atrakcemi a výsledkem je malý polosyrový sendvič v lesklém a nadměrečném obalu. 
Angela (Chloé Winkel) je bledá dívka s blond ofinou a francouzským přízvukem. Její vizáž je mixem těžko polapitelných půvabů Milly Jovovichové a Chiaki Kuriyamové. Angela kreslí komiksy. Úhledně, po panenském způsobu. Angela miluje manga a Japonsko. Jednou, ještě doma v Evropě, potká dje Yamamota (Jon Yang). Yamamoto Angele navrhne, aby za ním přijela do Tokia – sežene jí práci a všechno bude ok. Těžko říct, jestli je Angela dobrodružná, nebo naivně zamilovaná, ale do Tokia za Yamamotem jede.
V Japonsku však na hrdinku čeká vystřízlivění z dosud pečlivě črtaného snu. Angela se ocitá v klubu, kde pracuje jako hosteska a oblažuje tlusté pány. Bydlí v malém bytě a všechno se hroutí. Zanedlouho si navíc Angela všimne, že jedno z děvčat z podniku záhadně zmizelo. Podobně jako komiksová hrdinka se Angela pokouší tajemství rozluštit, čímž se sama rychle blíží k hranici života a smrti.
Komiksové prvky – zjednodušené typy místo charakterů - implantuje Oberg na éterický příběh, kterého se sotva kdy dotýká bez hygienických rukaviček. Největším problémem je Angelina naivita a příběhová nesoudržnost, neschopnost udržet tempo. Tím vším Angela ze Stratosphere Girl připomíná Lilju z bijáku Lilja 4-ever Lukase Moodyssona.
Oba jsou to filmy mladých evropských tvůrců. Oba mají za hlavní hrdinky rádoby éterické a citlivé dívky. Oberg i Moodysson svým způsobem reflektují špatnosti, jež se dějí tisícům dívek po celém světě. Nejsou ale schopní dát svým hrdinkám hlubší rozměr, spoléhají na kontrast plyšového a krutě sexuálního světa.
Připadá mi, že Angela i Lilja jsou ve skutečnosti jen marionetami v rukou svých vilných loutkářů, kteří si v nich pěstují své Lolity.
V pestrém mezinárodním obsazení najdeme švédskou sexy-star s českými kořeny Tuvu Novotnou, či známého nizozemského herce Filipa Peeterse. Pro Chloé Winkelovou v hlavní roli bohužel Oberg nenašel způsob, jak změnit její hočičkovskost v sebevědomější, odvážnější projev. Vizuální podoba Stratosphere Girl je slušná. Oberg ale Tokio nepovyšuje nad běžnou megapoli, což se ukázkově podařilo Sophii Coppole se Ztraceno v překladu (Lost in Translation), které se v Tokiu natáčelo ve stejnou dobu, jako Stratosphere Girl.
Kromě plakátu je tak skutečně nejzajímavějším prvkem Stratosphere Girl nakonec prolínání komiksu s hraným příběhem. Ne, že by tento postup nebyl již zpracován objevněji, ale v proflákaném dni 9.100 km od Tokia za pozornost stojí.
