Drobný muž s vysoko posazeným hlasem nikdy nebude patřit mezi hvězdy obletované zástupy fanynek. Přesto si během devadesátých let vydobyl silné postavení nejen mezi nezávislými filmaři, ale také v Hollywoodu samém. Herec, jehož si filmoví labužníci pamatují ze snímků jako byl Jarmuschův Tajuplný vlak (1989), Tarantinovi Gauneři (1992) či Fargo (1996) od bratrů Coenových, si tak na živobytí občas přivydělává v komerčně laděných snímcích Armageddon (1997) nebo Ostrov (2005).
Rodák z newyorského Brooklynu Steve Buscemi (nar. 13. prosince 1957) snil o hvězdné herecké kariéře již na střední škole. A svým touhám také kráčel naproti, když začal navštěvovat světoznámé studio Lee Strasberg Institute a zároveň se s většími či menšími úspěchy prosazoval na mimobroadwayské divadelní scéně, a to nejen herecky, ale také jako autor jednoaktovek. Na živobytí si pak přivydělávat coby hasič či svými komediálními výstupy v nočních klubech. První zkušenosti před kamerou sbíral Buscemi v polovině osmdesátých let v nezávislých snímcích nevalné úrovně (The Way It Is, 1984; Sleepwalk, 1986) či hostováním v televizních seriálech (Miami Vice, 1986). Do povědomí diváků pak vstoupil dramatem Billa Sherwooda Parting Glances (1986) jako excentrický zpěvák Nick umírající na AIDS. Stále ještě v počátcích své kariéry, byl ke konci osmdesátých let stále více obsazován do vedlejších úloh ve snímcích světoznámých režisérů, ať už to byl Martin Scorsese (Povídky z New Yorku, 1989), James Ivory (Slaves of New York, 1989) či Robert Benton (Billy Bathgate, 1991), výrazně se navíc prosadil i na televizní obrazovce úlohou lovce bizonů Lukea ve westernové sérii Osamělá holubice (1989) či v roli sériového vraha v krimiseriálu L.A. Law (1991). Svou dráhu však nakonec Buscemi nasměroval odlišným směrem, když začal upřednostňovat tvůrce nezávislých snímků.
Počátky pozdější proslulosti, která Buscemimu zajistila pozici ikony nezávislé kinematografie, lze datovat do roku 1989. Objevil se totiž ve dvojici snímků Jima Jarmusche: jako číšník v krátkém snímku Káva a cigarety II a především v povídkové tragikomedii Tajuplný vlak, v níž si zahrál postřeleného holiče Charlieho. V první polovině let devadesátých pak proslul v kriminálních snímcích vznikajících mimo velká filmová studia, jimiž se prosazovali dnes světově proslulí tvůrci. Buscemi se tehdy představil jako drogový dealer v thrilleru Abela Ferrary Král New Yorku (1990), mafiánský zabiják Mink v gangsterce Millerova křižovatka (1990) bratrů Coenových či jako upovídaný kriminálník pan Růžový ve snímku Quentina Tarantina Gauneři (1992). Obliby, kterou si svými výkony Buscemi získal, využili výše zmínění tvůrci i později, když se v jejich snímcích začal objevoval opakovaně. Vidět jsme ho tak mohli nejen v Tarantinově gangsterce Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), ale také v dalších titulech od Joela a Ethana Coenových. Z kafkovské černé komedie Barton Fink (1991) si ho tak můžeme pamatovat z úlohy hotelového poslíčka Cheta, v krvavém thrilleru Fargo (1996) se objevil v úloze neurotického zabijáka Carla, v komedii Big Lebowski (1998) pak jako bravurní hráč bowlingu Donny. Objevil se také jako americký turista v groteskní povídce bratrů Coenových pro snímek Paříži, miluji tě (2006). Komu jinému než Stevu Buscemimu, tomuto maskotu nezávislých, mohly být nakonec svěřeny úlohy režisérů, jimž sen o natočení velkolepého filmového díla komplikují vnější okolnosti, ať už je to mafiánský producent v komedii V kaši (1992), anebo neschopný filmový štáb v tragikomedii Život v oblouznění (1995)?
V druhé polovině devadesátých let se Steve Buscemi začíná prosazovat i do vedlejších úloh v hollywoodských projektech. A přestože se nikdy netajil tím, že jeho účinkování v těchto filmech je motivováno především finanční odměnou, i v podprůměrných snímcích, jako byla postapokalyptická sci-fi Útěk z L.A. (1997) či thriller s Johnem Travoltou Malý svědek (2001), se řadí k nezapomenutelným tvářím filmu. K charakteristickým znakům Buscemiho herecké kariéry, během níž se objevuje ve snímcích všech žánrů i kvalit, pak patří upřednostnění filmových projektů svých přátel. Kromě Coenových či Tarantina se tak v jeho filmografii opakují nejen snímky nezávislých tvůrců, jako jsou Tom DiCillo (Život v oblouznění, Opravdová blondýnka nebo Bouchači a bouchačky), Alexandre Rockwell (V kaši, Somebody to Love a 13 Moons) a Robert Rodriguez (Desperado či dvojice dobrodružných komedií Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů a Spy Kids 3D: Game Over, v nichž se představil v roli šíleného vědce Romera), ale také tituly producenta akčních velkofilmů Jerryho Bruckheimera. V nich se objevuje coby představitel vedlejších komických roliček, ať už to byl obávaný vrah dětí Garland Greene v akčním thrilleru Con Air (1997), těžař Rockhound v katastrofickém Armageddonu (1998) či počítačový génius McCord ve futuristickém thrilleru Ostrov (2005). I v těchto akčních titulech však Buscemi svým hrdinům vtiskl neopakovatelné kouzlo, které z jednorozměrného nešiky činí plastickou postavu s reálnými vášněmi, problémy i sny. K jeho dlouholetým přátelům patří také Adam Sandler. To je také důvod, proč jsme Buscemiho tolikrát spatřili po boku tohoto komika: Rockeři (1994), Billy Madison (1995), Píseň pro nevěstu (1998), Velký táta (1999), Mr. Deeds - náhodný milionář (2002) a naposledy Když si Chuck bral Larryho (2007).
Ač jsme ho v letech nedávno minulých viděli už tolikrát ve snímcích snadno zapomenutelných, přesto se i dnes dovede prezentovat jedinečnými výkony. Snad extraktem z typických Buscemiho charakterů je samotářský Seymour v hořké komedii Přízračný svět (2000), který si i přes zdánlivé podivínství jako jediný dovede zachovat lidskou slušnost. K výrazným rolím pak Buscemimu dopomohly i vlastní autorské projekty. Již v roce 1996 totiž režijně i scenáristicky debutoval tragikomedií Můj nejmilejší bar, v níž se představil coby životní zkrachovanec Tommy, jehož jediným útočištěm se stává oblíbený lokál. V dramatu Věznice (2000) si pak svěřil drobnější úlohu jednoho z kriminálníků. Natočil také hořkou komedii Osamělý Jim (2005). Počtvrté se ujal režie psychologického dramatu Interview (2007), které jej coby novináře Pierra ho svedlo s hereckou hvězdičkou Katjou (Sienna Millerová) do značně neobvyklé situace. Režijní zkušenosti pak sbírá rovněž coby tvůrce reklamních spotů (Nike, ženská basketbalová liga WNBA) či epizod televizních seriálů (krimisérie Zločin v ulicích, mafiánský seriál Rodina Sopránů). Ať už se v letech následujících přestěhuje za filmovou kameru úplně, anebo zůstane věrný herectví, můžeme si být jisti, že se nám bude připomínat jedinečnými a osobitými uměleckými výkony. Na Steva Buscemiho zkrátka bylo, je a bude spolehnutí…
