Oscar Wilde dvacátého století – tak lze ve zkratce označit anglického herce, spisovatele a režiséra Stephena Frye. S populárním dramatikem má totiž Fry mnoho společného. Stejně jako Wilde je i on považován za jednoho z nejvtipnějších Angličanů své doby. A nejen pro vzájemnou fyzickou podobnost byl Fry ideálním protagonistou životopisného snímku Oscar Wilde (1997). Jeden rozdíl však mezi oběma muži panuje – na rozdíl od Wildeových časů dnes Fry nemusí nikterak skrývat svou homosexualitu.
Stephen John Fry přišel na svět 24. srpna 1957 v Londýně, a to do rodiny anglického fyzika a vynálezce Alana Frye a Australanky Marianne Neumannové. Středostavovským rodičům Stephen v mládí mnoho radosti nepřinesl. Vystřídal hned několik internátních škol, často s puncem problémového a nevzdělatelného žáka. Kvůli homosexuální orientaci se navíc pravidelně dostával do konfliktů s otcem. Hádky nezmírnil ani pokus šestnáctiletého Stephena o sebevraždu. O rok později dokonce utíká z domu a dostává se na tři měsíce do vězení za krádež kreditní karty. Tato zkušenost ale Frye údajně zocelila natolik, aby všechnu snahu napnul k blížícím se přijímačkám na Cambridge. Univerzita otevřela Stephenu Fryovi zcela nové obzory: kromě studia angličtiny se stává členem proslulého divadelního spolku Footlights, píše svou první divadelní hru Latin! (1980) a navazuje dlouholetá přátelství s hereckými kolegy Hughem Lauriem a Emmou Thompsonovou. S počátkem osmdesátých let pak všichni zanevřeli na své studijní obory a vydali se na dráhu profesionálního herectví.
Věhlas komediálních výstupů Stephena Frye a jeho parťáků brzy přesáhl divadelní kruhy a oblíbené trio získalo možnost uvést své skeče také v televizi. Poprvé se objevili v pořadu Alfresco (1982) a hned o rok později dostali šanci připravit vlastní autorský sitcom The Crystal Cube. Úspěšný tým však zanedlouho o jednoho člena přišel – Emma Thompsonová opustila dráhu komičky a zamířila do divadelní společnosti Kennetha Branagha. Fry a Laurie naopak komedii věrni zůstali a vytvořili populární autorsko-herecké duo. Jejich surreálné skeče pro pořady Saturday Live (1986) a A Bit of Fry and Laurie (1986-1995) zaplnily mezeru po Monty Pythonově létajícím cirkusu – zejména pro ostrovní publikum jsou ostatně oba komici stejnými legendami jako jejich předchůdci Pythoni. Frontální útok na britské bránice Fry a Laurie završili titulními úlohami v britcomu Jeeves and Wooster (1990-1993). Seriál byl adaptací románů od P. G. Wodehouse a vyprávěl o naivním a bohatém aristokratovi (Laurie) a jeho protřelém rádci a zaměstnanci (Fry).
Hugh Laurie však není jediným komikem, s nímž Stephen Fry utvořil úspěšný tým. Hned několikrát si jej do svých projektů vyhlédl Rowan Atkinson. Od druhé série Atkinsonovy Černé zmije (1986) se Fry stal pravidelným hostem sérií i televizních speciálů o rodu příslovečných sobců a cyniků s hadím jazykem – obvykle zde představuje povýšeného aristokrata Melchetta. Vedle toho se objevil i v jiném Atkinsonově seriálu, policejní frašce Tenká modrá linie (1995). Několikrát se Fry herecky podílel i na filmech Monty Pythonů. Všimnout jsme si jej mohli třeba v krimikomedii Ryba jménem Wanda (1988) anebo v klasické bajce Žabákova dobrodružství (1996), režírované Terrym Jonesem.
Fryova popularita na komediálním poli se ale ukázala jako dvojsečná zbraň, „vážné“ filmové herectví mu totiž zůstávalo na dlouhou dobu zapovězené. Poprvé se Fry na plátně představil už v oscarovém sportovním dramatu Ohnivé vozy (1981), jednalo se ale o úložku takřka neviditelnou. A roličky se mu staly osudem v dalších patnácti letech. Ty nejvýraznější ztělesnil v psychodramatu s Anthony Hopkinsem The Good Father (1985) nebo v romanci I.Q. (1994), v níž coby škrobený vědec sekundoval Timu Robbinsovi a Meg Ryanové. Šíře Fryova hereckého nadání proto nadlouho zůstala známa pouze milovníkům divadla. První z výrazných filmových rolí mu nabídl až Kenneth Branagh v hořké komedii Petrovi přátelé (1992). Komorní snímek o setkání někdejších vysokoškolských spolužáků za mnohé vděčil souznění aktérů se svými hrdiny (kromě Frye a Branagha je hrají Laurie, Thompsonová nebo též Imelda Stauntonová). Osudem se ale Fryovi měla stát jedna jediná role – dekadentní viktoriánský dramatik Oscar Wilde.
Pro svou životní úlohu se snad Stephen Fry narodil: jen obtížně lze najít něco, čím by se od Wildea odlišoval. A když režisér Brian Gilbert připravoval životopisný snímek o vzestupech a pádech tohoto velikána britské literatury, s volbou hereckého představitele vůbec nemusel váhat. Fry si ostatně roli Oscara Wildea už vyzkoušel v minisérii Ned Blessing: The Story of My Life and Times (1993). V dramatu Oscar Wilde (1997) si Fry mistrně poradil s okamžiky Wildeova triumfu, ale také s posledními roky ponížení a samoty – odměnou mu bylo uznání kritiky a nominace na Zlatý glóbus.
Pro následná profesní léta Stephena Frye však výše zmíněný úspěch znamenal jedinou větší změnu – namísto dřívějších podivínů získává nyní role salónních intelektuálů. Pohříchu se ale opět jedná spíše o figurky než o psychologicky propracované charaktery. Učebnicovým příkladem mohou sloužit televizní moderátor Gordon v dystopii V jako Vendeta (2005) či Sellersův dvorní astrolog Maurice Woodruff v biografii Život a smrt Petera Sellerse (2004). Příliš se však nevymykal ani geolog Pinder v soudním dramatu Žaloba (1998) nebo politik Onno Quist v podobenství Objevení nebes (2001). Smutným vrcholem byl snobský Piers Janely v romanci Rozvod po francouzsku (2003). A tak i roličky v bondovské parodii Stormbreaker (2006) nebo v komedii Tristram Shandy (2006) jsou vlastně docela příjemným oživením filmografie. Z řady namyšlených gentlemanů Stephena Frye zanechal zdaleka nejvýraznější dojem inspektor Thompson v Altmanově detektivce Gosford Park (2001). Nesmíme ale zapomenout také na jednu z nedávných televizních úloh: jako PR manager Charles Prentiss v satirickém britcomu Absolute Power (2003-2005) dotáhl Fry postavu cynického manipulátora přímo k dokonalosti.
Dlouho před svými hereckými úspěchy se Stephen Fry prosadil jako scenárista, dramatik a spisovatel. Jméno si udělal už v roce 1984, kdy zmodernizoval klasický muzikál Me and My Girl a za tuto novou verzi sbíral ovace i ocenění v Londýně i na newyorské Broadwayi. Z televizních scénářů se s největším ohlasem setkala kafkovská parodie The Laughing Prisoner (1987). A jako humorista se Fry dosud prezentoval čtyřmi romány. Debutoval autobiografickým Lhářem (1991) o vysokoškolském studentovi skrývajícím homosexualitu. Hrdinou netradiční detektivky Hroch (1994) byl zhýralý básník. Sci-fi Making History (1997) se odehrávalo v alternativním světě, v němž fašistické Německo ovládlo celou Evropu. Zatím naposledy se jako spisovatel představil románem The Stars' Tennis Balls (2000), jež byl variací na Hraběte Monte Christa. V roce 1997 navíc Fry uvedl svou autobiografii Moab is My Washpot, shrnující prvních dvacet let jeho života.
Jakožto muž mnoha uměleckých řemesel si Stephen Fry vyzkoušel také režii celovečerního filmu. Jeho autorský snímek Bright Young Things (2003) byl adaptací satirického románu Evelyna Waugha Vile Bodies a Fry se v něm vrací do třicátých let minulého století, aby sledoval rozmařilost tehdejší londýnské smetánky. Svůj nejnovější scénář už ale Fry přenechal Kennethu Branaghovi – jedná se o filmové zpracování Mozartovy opery Kouzelná flétna (2006).
