Úspěch americké série, u nás nazvané Prci, prci, prcičky, podnítil produkci stylově podobných teenagerovských komedií i v Německu (Holky to chtěj taky), Francii a dalších zemích. Do téže vlny se dá zařadit i kinosálový debut Karla Janáka Snowboarďáci.
Režisér Karel Janák se zatím profiloval prací pro televizi. Za svůj dětskému publiku určený celovečerní debut Vetřelci v Coloradu (2001) získal ocenění na specializovaném festivalu v Chemnitzu a úspěch sklidil i s upoutávkami pro TV Nova (Titanic či trilogie Indiana Jones). Pro obrazovky původně natáčel i Snowboarďáky. Jakkoliv se tento snímek dostává do regulérní filmové distribuce, televizi se nakonec stejně nevyhne: paralelně s dlouhometrážní verzí vznikl i třídílný seriál.
Veskrze televizní strukturu Snowboarďáci nezapřou ani ve verzi určené pro plátna kin. Velmi volná, spíše jen epizodická dějová linie vychází z trampot dvou šestnáctiletých kluků, kteří se těší na první zimní prázdniny bez dohledu rodičů. Týden mezi Vánocemi a Silvestrem si Rendy s Jáchymem chtějí užít na horské chatě Inka nad Špindlerovým Mlýnem, kterou spravuje Jáchymův bratranec Milan. Plánované aktivity - naučit se jezdit na snowboardu, vyzkoušet noční život a seznámit se s pohlednými dívkami - však nakonec nemají tak idylický průběh, jak si pánové představovali. Milan je pojme jako lacinou pracovní sílu, Jáchymova starší sestra Marta se postará o další každodenní terorizování a o tři sličné snowboardistky, které v Ince rovněž bydlí, kluci musejí soupeřit se skupinkou místních suverénů.
Největší kvalitou - a překvapením - Snowboarďáků je přirozenost, s jakou evokují pubescentní vnímání světa. Film je bez ostychu přebírá se vším všudy od svérázné mluvy až po optiku, která vidí vytoužený sex všude a ve všem. Překvapení je to hned dvojnásobné. Film, jenž by se v odlehčeném duchu věnoval radostem a strastem teenagerů, u nás nevznikl už dlouhou dobu, a pod dramaturgií tohoto je navíc podepsaná Markéta Zinnerová, autorka knih a televizních seriálů pro děti, která nedávno v Boleru (pravda, věnovaném poněkud dospělejšímu publiku) dokázala dnešní realitu předvést jen jako papundeklová klišé. Vnitřní svět čtenářů Brava však ve spolupráci s Karlem Janákem, takto i autorem scénáře, zachycuje velmi věrohodně.
Tato vnitřní věrohodnost se nevylučuje s tím, že jednotlivé eskapády obou „snowboarďáků“ jsou poněkud nadnesené; ostatně závěr filmu už stojí oběma nohama v kategorii denního snění, pro danou věkovou skupinu tak typického způsobu přetváření reality. Každá z postav filmu nese vlastně jen jeden rys: rodiče jsou divní, Marta protivná, bratranec Milan despotický kruťas bez pochopení... I trojice objektů klučičího zájmu je diferenciovaná minimálně: Klára (Lucie Vondráčková) představuje dredatou holku od rány, Lucie je typ „něžné blondýnky“ a poslední do party (Bára Seidlová) má být cosi na způsob femme fatale. Takové postavy nevyžadují téměř žádný herecký um (i když Jiří Langmajer si svého hajzlíka Milana evidentně užívá). Na druhou stranu by Snowboarďáci nefungovali zdaleka tak dobře bez přirozeného projevu Vojtěcha Kotka a debutujícího Jiřího Mádla v rolích ústředních výtečníků. Režie Karla Janáka se nepokouší o nic nad rámec standardního televizního vypravěčství a je to tak v pořádku.
Jednotlivé dějové epizody jen málokdy sklouznou do nevkusu; výjimkou potvrzující pravidlo jsou scény se zcela zbytečnou postavou zestárlé nymfomanky. Pokud se na Snowboarďáky zatoulá i člověk, který pubertu sice úspěšně přežil, ale ještě na ni úplně nezapomněl, má slušnou šanci, že by se mohl bavit jen o málo méně než publikum, pro něž je snímek určen primárně. Atmosféru doplňuje řízný - jakkoliv povětšinou „vykradený“ – soundtrack v čele s písní zpívanou Danem Bártou. To vše dohromady dává svěží celek, který by mohl předznamenat další nenáročnou, leč nikoliv nekvalitní produkci filmů pro mládež nového století.
