Slunce (Solnce)

9. 7. 2005 - 13:44 | Téma | red

Slunce (Solnce) zdroj: tisková zpráva

MFF KV: Introspektivní drama o japonském císaři Hirohitovi a jeho kapitulaci od Aleksandra Sokurova. Aleksandr Sokurov (Ruská archa (Ruskij kovčeg), Otec a syn (Otec i syn)) působí na západních festivalech stejnou senzaci, jako třeba Takashi Miike (Ichi the Killer) - jejich filmy jsou magnetem a atrakcí

Aleksandr Sokurov (Ruská archa (Ruskij kovčeg), Otec a syn (Otec i syn)) působí na západních festivalech stejnou senzaci, jako třeba Takashi Miike (Ichi the Killer) - jejich filmy jsou magnetem a atrakcí. Ačkoli Sokurov je přirovnáván k Tarkovskému a Miike si libuje v krvavých lázních, oba se pohybují napříč žánry, oba jsou extrémními tvůrci, autory bez snahy dělat kompromis. A Slunce (Solnce) není vyjímkou.

Někdy jsou venku mraky těžké a visí nízko. Už tak měkké a tlumené světlo příliš vzdáleného slunce navíc zvednutý prach zbavuje hloubky a vší barevnosti. V takových chvílích bývá vzduch dusný a napjatý. Blíží se bouře, změna.
Obraz ve Slunci je také silně desaturovaný, jakoby zastřený historií. Barvoslepé, slábnoucí, avšak geniálně postavené oko Sokurovovy kamery snímá pracovnu zařízenou v téměř nepříjemně asketickém stylu. Nejen podle rozsvícených lamp poznáme, že je noc. U sotva osvětleného stolu sedí stárnoucí japonský císař Hirohito (Issey Ogata) s kruhy pod očima. Vytáhne štůček papírů, tuš a štětec. Začne kreslit básně. Kreslí je dlouho. Tak dlouho, až si uvědomíme, že v místnosti není úplně ticho. Obraz, který je zabírán kamerou, od níž si Sokurov zřejmě odskočil na oběd, prostupuje zvuk jaký známe z „rádia naladěného na mrtvý kanál“, abych parafrázoval klasika. Šum, praskání a pískot ostatně provází většinu scén Slunce - mizející válečné spojení, nebo sluneční magnetické vlnění? Hirohito kreslí dál. Je léto 1945 a další ráno se císař vzdá americkým jednotkám.

Slunce Slunce je třetí částí zamýšlené Sokurovovy tetralogie. Ve filmu Moloch se režisér zabýval Hitlerem, Býk (Tělec) zase pojednává o Leninovi. Čtvrtý díl pak má být adaptací Goetheova Fausta.
Slunce se – podobně jako Hirschbiegelův Pád Třetí říše (Der Untergang) - snaží zachytit lidskou stránku tyrana. Zajímavé je, že hrdinové obou autorů jsou na konci svým způsobem psychopati – Hitler dekorující Hitlerjugend, Hirohito píše básně. Na rozdíl od Hitlera Hirschbiegelova a především pak Hitlera i Lenina v Sokurovových předchozích dílech, si ale Hirohito nejenže uvědomuje konec své epochy, on je schopen jej přijmout. Zatímco v reálu se zřekne tradičního božského původu a následně se pro lid stává symbolem státu i sjednocení, ve filmu je toto zobrazeno jemnými a tichými detaily.
Na plátně se v pomalém tempu střídají především interiéry Hirohitovy vily, dialogy by ve Slunci člověk spočítal na prstech jedné ruky.

Slunce Ogatovo obsazení bylo dlouho drženo v tajnosti, protože v Japonsku je hrát císaře tabu. Hirohito je v jeho provedení příkladem askety, který se dokáže mistrně ovládat. Ogata hraje vlastně jenom tím, že je. Nelze zapomenout na moment, kdy Američané na Hirohita čekají před jeho vilou. On vyjde a oni si myslí, že je to zahradník. Nevěří, že tohle je DÉMON.

Druhé dějství obstarává konfrontace zajatého Hirohita s generálem McArthurem (Robert Dawson). Nejde o ždímačku typu Szabóova Na miskách vah (Taking Sides). Místo velkých slov režisér i tady volí tichou cestu. Nechává McArthura pozorovat svého „hosta“ tak dlouho, až se zdá, že hostem je hostitel.

Slunce Slunce je po všech stránkách příklad introvertního minimalismu a tady se skrývá jeho náročnost. Abych se vrátil k začátku: pokud z Miikeho odchází část publika otřesena režisérovou perverzí, ze Sokurova publikum odejde spíš kvůli absenci děje.

Na druhou stranu je Slunce jedním z těch filmů, při jejichž sledování má divák šanci přemýšlet o situaci postavy a přiblížit se jí.
A pokud jde o ty divácké reakce – při berlínské projekci Slunce bylo obecenstvo ticho jako kdysi v Aeru při Nebi nad Berlínem (Himmel über Berlin). A pokud někdo dokáže přinutit tisíc lidí dvě hodiny v kině nešustit, aniž by přitom zvýšil hlas... klobouk dolů.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Soudní bitva Aleca Baldwina nekončí. Herec opět odmítl vinu za zabití při natáčení westernu

Soudní bitva Aleca Baldwina nekončí. Herec opět odmítl vinu za zabití při natáčení westernu

6. 2. 2024 | Novinky | Tiscali.cz

Americký herec Alec Baldwin před soudem odmítl vinu za neúmyslné zabití, z něhož je obviněn v souvislosti se smrtelným výstřelem při natáčení westernu Rust v roce 2021. Informují o tom tiskové agentury.
Výstava Bond in Motion: auta agenta 007 v Praze

Výstava Bond in Motion: auta agenta 007 v Praze

30. 11. 2023 | Komerční sdělení / PR | Inzerce

Do Česka míří výstava Bond in Motion věnovaná vozidlům a technice z filmů o Jamesi Bondovi. Evropskou pouť zahájila v prosinci 2022 v Bruselu, vidělo ji přes 100 000 lidí. Pražské zahájení se koná 7. 12. 2023 v Křižíkových pavilonech na Výstavišti. document.write(""); document.write("");
Pedro Pascal prý krouží kolem hlavní role v nové Fantastické čtyřce

Pedro Pascal prý krouží kolem hlavní role v nové Fantastické čtyřce

16. 11. 2023 | Novinky | Adam Homola

Studio Marvel se údajně blíží k rozhodnutí o klíčové roli v nadcházejícím filmu Fantastická čtyřka, kde Pedro Pascal jedná o ztvárnění Reeda Richardse, známého také jako pan Fantastic.
Problémy Marvelu pokračují, nový díl Avengers teď přišel o režiséra

Problémy Marvelu pokračují, nový díl Avengers teď přišel o režiséra

16. 11. 2023 | Novinky | Adam Homola

Významnou změnou v nadcházejícím filmu Avengers: The Kang Dynasty je novinka, že Destin Daniel Cretton odstoupil z role režiséra.