V Sin City platí, že jediným uznávaným zákonem je zákon džungle. Žije v něm trojice mužů, z nichž každý má vlastní představu o spravedlnosti. Spojuje je však víra v morální pravidla, pro která stojí za to bojovat. A umírat. Drsňák Marv zatím moc štěstí v životě neměl. Jednou ho ale přeci jen potkalo, když mu luxusní prostitutka Goldie věnovala nejlepší noc jeho života. Poté, co ji ráno Marv našel zavražděnou, věděl, že její smrt bude pomstěna. V další historce z podsvětí Sin City dostane čmuchala s temnou minulostí Dwighta McCarthyho do problémů opilec Malej Jackie, který se před svou partou předváděl ve čtvrti ovládané ženami lehkých mravů. Když však ve zpacifikovaném hrubiánovi místní poznají detektiva Jacka Raffertyho, musí Dwight vyřešit, jak naložit s pěticí ještě nevychladlých mrtvol a zabránit policejní vendetě. V posledním z příběhů se jediný čestný policista v Sin City John Hartigan snaží zachránit život jedenáctileté Nancy, unesené synem senátora Roarka. Každý dobrý skutek ale má být potrestán, a tak Hartigan po zmrzačení mladého Roarka putuje za mříže. A přestože ve vězení ztrácí vše, co mu bylo drahé, pravidelné dopisy od Nancy ho drží nad vodou. Po osmi dlouhých letech však přestanou dopisy přicházet a Hartigan ví, že Nancy je opět v ohrožení života…
Když se na začátku devadesátých let prakticky současně objevila comicsová série Franka Millera Sin City a první filmové opusy „šíleného maniaka z videopůjčovny“ Quentina Tarantina, přišla na přetřes podobnost comicsu s tvůrčím stylem tohoto milovníka krváků a morytátů. Proto může Tarantinova účast na filmové verzi Sin City překvapit jen málokoho. Jako host se chopil režie scény, v níž si blouznící Dwight povídá s mrtvolou Malýho Jackieho. Hlavními režiséry snímku Sin City – město hříchu jsou ale Robert Rodriguez a sám autor předlohy Frank Miller. Ten sice dlouho pochyboval o možnosti natočit filmovou podobu Sin City, avšak Rodriguezova vize ho zviklala. Oba „otcové“ se svým počinem přiznávají k široké paletě inspiračních zdrojů. Robert Rodriguez navazuje na své „desperadovské“ období, kdy si osamělý hrdina jeho snímků vyřizoval účty s prohnilým podsvětím kdesi v Mexiku. Millerovy comicsové příběhy i jejich filmová verze jsou pak stejně černobílé jako klasické filmy noir a stejně krvavé jako řada japonských a hongkongských akčních titulů.
Trojice povídek, z nichž se Sin City – město hříchu skládá, není „pouhou“ filmovou adaptací comicsů, ale jejich převodem na plátno. Příběhy totiž věrně kopírují jednotlivé obrazy z Millerových grafických novel Drsný sbohem, Velká tučná zabijačka a Ten žlutej parchant. Stejně jako comics kombinuje i film černobílou s občasným využitím barev, díky čemuž je Žlutej parchant věren svému přízvisku a šaty či rty vášnivých krasavic jsou zbarveny doruda. Rodriguez se snažil co nejvíce využít nejnovějších postupů v postprodukci, když veškeré záběry nejprve natočil před zeleným pozadím a poté je nechal digitálně upravit. Obdobně vznikalo například i retro sci-fi Svět zítřka, Rodriguez se však s tímto postupem, který mu umožňuje velkou míru stylizace, popral mnohem lépe. Díky úspěchu výtvarné koncepce Sin City tak jistě bude film sloužit jako zdroj inspirace pro řadu tvůrců let příštích.
Oba režiséři si ale mohou gratulovat především k angažování hvězdných herců, kteří se svých rolí a roliček zhostili takřka bez výjimky s viditelným nadšením. Prvnímu příběhu, Drsnýmu sbohem, kraluje Mickey Rourke jako zjizvený hromotluk Marv, pro nějž je násilí jediným způsobem sebevyjádření a který je sveden na krvavou misi, jež nemá šanci na happy end. Velkou tučnou zabijačkou se mezi drsňáky filmového plátna úspěšně etabluje Clive Owen, který se ujal role soukromého detektiva Dwighta. Výborně ho doplňuje Benicio Del Toro v úloze opileckého násilníka Jackieho, jehož „den blbec“ se tak trochu zvrtne. Ve třetím z příběhů, v Tom žlutym parchantovi, zazářil představitel titulního antihrdiny Nick Stahl. Je výborný nejen jako pederast Roark junior, ale i jako zrůda bažící po pomstě na jediných osobách, které se mu nikdy nepodřídily – na Hartiganovi a Nancy. Bruce Willis coby John Hartigan často sklouzává ke své oblíbené šarži zabejčeného akčního hrdiny, své postavě však tentokrát dovede vdechnout i tragičnost spjatou s jejím osudem. Ženským hrdinkám vévodí romanticky zasněná striptérka Nancy, oddaná svému dávnému zachránci Hartiganovi v podání Jessiky Albaové. To jsou však jen některé z desítek postav, které se v trojici příběhů Sin City – města hříchu objevují. Jejich představitelé od Joshe Hartnetta až k Elijahu Woodovi pomohli filmu minimálně o jednu kvalitativní úroveň výše.
Rodriguez svůj cíl převést co nejvěrněji comicsovou verzi do filmové podoby splnil na výbornou. To však s sebou přináší i několik záporů. Tvůrci pouze v omezené míře dovedou gradovat vyprávění jednotlivých příběhů a namísto toho se soustředí na rozhýbání jednotlivých obrázků. Film se tak stává ilustrací, která snad učaruje tomu, kdo comicsovou předlohu zná nazpaměť, ovšem diváky, kteří s comicsem zatím žádnou zkušenost nemají, může snadno uvést do rozpaků. Jako samostatné dílo bez vazeb na předlohu tak Sin City – město hříchu uspěje pouze částečně: je sice pozoruhodnou variací, k tomu nejlepšímu ve svém žánru však rozhodně nepatří. Patrně nejvíce divákům utkví povídka Drsný sbohem, která ale těží hlavně z kvalit comicsové předlohy. Ve Velké tučné zabijačce se sice Rodriguez nejlépe vyrovnal se specifiky filmové řeči, po scenáristické stránce je to však segment nejslabší. Tvůrci bohužel slepě uvěřili obrazovým i příběhovým kvalitám comicsů a věnovali pozornost hlavně formální podobě snímku. Díky svébytnému výtvarnému pojetí a řadě vynikajících hereckých výkonů ale Sin City – město hříchu rozhodně za vidění stojí.
