- Neřeknu ti, kde jsem to slyšel, ale říká se, že se ti nedá věřit.
- Protože neberu prachy, co?
- Franku, podívej, kdo může věřit poldovi, co nebere prachy?
Takhle zní jeden z typických dialogů dnes už klasického kriminálního dramatu Serpico. Jako jeden z řady podobných filmů - v jistém smyslu kritizujících Západní společnost - byl v 70. letech uváděn i v tehdejším Československu. Bez ohledu na motivaci těch, kteří o jeho zařazení do programu kin rozhodli, to nepochybně byla šťastná volba.
Serpica natočil dnes už jedenaosmdesátiletý režisér Sidney Lumet. Jeho poměrně bohatá tvorba osciluje od snímků, jež nepatří zrovna do zlatého fondu světové kinematografie (ačkoli v sobě přinejmenším nesou Lumetovy řemeslné kvality), až po filmy, které sotva mohly ujít pozornosti byť jen průměrného diváka. Jmenujme soudní drama Dvanáct rozhněvaných mužů, herecký koncert s Henrym Fondou z roku 1957, či známou adaptaci detektivního románu Agathy Christieové Vražda v Orient expresu z roku 1974, s exkluzivním hvězdným obsazením. Z posledních let je to méně výrazná Gloria (1999) se Sharon Stoneovou.
V Serpicovi se Lumet drží stylu příznačného pro detektivky 70. let a předkládá divákovi pesimistický příběh o osamoceném kladném hrdinovi ve zkaženém světě korupce a zločinu. Předlohou mu byla kniha Petera Maase, jehož dílo mimochodem zahrnuje i román Valachiho svědectví, který byl taktéž zfilmován (s Charlesem Bronsonem a Linem Venturou).
Děj vychází ze skutečného příběhu newyorkského policisty Franka Serpica (Al Pacino). Jako mladý strážce zákona se snaží dělat svou práci co nejlépe, podle svého svědomí. Jeho kolegové se však do potírání zločinu příliš nehrnou, berou úplatky, dělají si vzájemně naschvály a služba veřejnosti je to poslední, co je zajímá. Jak řekl Serpico: „Kdyby se snažili dostat zločince za mříže tak usilovně, jako se věnují vlastním kšeftům, zločinnost by v New Yorku neexistovala.“ (Počáteční premisa je velice podobná námětu populární francouzské komedie Prohnilí. Ti se koneckonců na Lumeta zjevně odkazují třeba scénou v restauraci nebo výslechem pomocí telefonního seznamu.) Serpico tedy často mění zařazení – od pochůzkáře k identifikaci zločinců, a pracuje na tom aby se mohl stát detektivem – nikde ovšem není pro své postoje a poctivý přístup oblíbený. Nakonec zakotví na okrsku s partičkou policajtů, kteří si z aktivního vybírání úplatků udělali slušnou živnost. Serpico se rozhodne, že už nebude mlčet...
Za roli titulního hrdiny byl Al Pacino (Insomnie, Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, Ďáblův advokát, Krycí jméno Donnie Brasco, Vůně ženy, Kmotr) nominován na Oscara – oprávněně, neboť celý film stojí výhradně na něm. Nicméně pro dnešního diváka odkojeného rychlým střihem, digitálními efekty a přímočarými nekomplikovanými replikami, bude Lumetův snímek poněkud pomalý, usedlý, upovídaný a nemoderní. Dvouhodinová stopáž jistě není pro každého. Jedná se však o kvalitní kinematografii, kterou vědomě ignorovat by bylo ke škodě každého trochu náročnějšího diváka.
Výrazný úspěch knihy i filmu vedl o dva roky později (1976) k natočení nepříliš úspěšného televizního seriálu, jenž se dočkal pouze šestnácti pokračování.
