Chlapík navlečený v kostýmu Santa Clause i se svým prťavým pomocníkem (ten zajišťuje včasné vypnutí alarmu) každoročně vyloupí trezor v obchodním domě, kde vystupují. To je základní rozehrávka nové americké kriminální komedie s názvem Santa je úchyl! (v originále Bad Santa). Podobný nápad s převlekem ale použil již např. Belmondo ve filmu Bezva finta (1985). Novinkou je snad jen to, že Santa Claus alias Willie ve ztvárnění Billyho Boba Thorntona je učiněným morousem, jenž svůj světabol utápí ve flaškách alkoholu a navíc nesnáší děti: ustavičně se totiž obává, aby ho nepočuraly...
Snímek režiséra Terryho Zwigoffa (před nedávnem uvedla kina jeho film Přízračný svět) neaspiruje na dílo, které by setrvalo déle v paměti. Zejména scénář postrádá souměrnost i uměřenost. Rozverné vražednické hříčky bratří Coenů nebo brilantně rozehraný Podraz zůstávají pro Zwigoffa nedostižným vzorem.
Vyprávění se vleče, jako by nemohlo nabrat správné tempo. Vedení někdy i vtipných příhod je klopýtavé, autoři míchají dohromady moralizátorské sklony se šantánovou burleskou. Nepomáhají ani úryvky z klasických skladeb (například od Rossiniho nebo Bizeta), které většinou ironicky podbarvují příslušné dění. Daný okamžik dokáží ozvláštnit, avšak vytvořit trvalý kontrast nemohou - to ostatně nesvede ani rytmicky bezzubá hudba Davida Kitaye.
Režisér se spoléhá především na herce, neboť scénografické ani kameramanské pojetí (Jamie Anderson) se nevymykají běžnému standardu, obvyklému u tohoto žánru. Snaha vnést do kresby postav náležitou přitažlivost však sklouzává k pitvoření. Setkáváme se buď se zbytečně karikující nadsázkou nebo naopak převážuje charakterizační strnulost, daná možná už chabými hereckými dispozicemi.
Nedostatek výrazové plasticity poznamenává nejen hrdinova kumpána Marcuse (Tony Cox), ale především zpola opuštěného kluka (Brett Kelly), do jehož domu se falešný Santa nastěhoval, ale záhy podlehl opravdovému kamarádství, které mu chlapec nabídl. Obtloustlý hoch, vystaven ústrkům svých vrstevníků, je vykreslen jako téměř netečný: žádná arogance jej nevyvede z míry, s přátelským, snad až troubovitým úsměvem se svého Santy dotazuje na nejrůznější věci (třeba kde má ustájené soby), až vznětlivý alkoholik začne láteřit, hledaje únik v blábolivých odpovědích.
Sympaticky vlezlá Willieho drzost se dočká několika obrátek, než dospěje do stádia samozřejmosti. Ale občas narazíme i na výjevy, které stěží hledají své opodstatnění - třeba duchem nepřítomné sebepomočení nebo chlapcovu sklerotickou babičku, která se nepozastavuje nad přítomností nezvaného hosta a dokonce v jeden okamžik vyhlíží, jako kdyby byla mrtvá.
Asi nepřeženu, když zdůrazním, že film stojí a padá s mistrným hereckým výkonem Billyho Boba Thorntona, jenž svého věčného ochlastu obdařil vagabundstvím přímo rozmarným. Doslova působí rozkoš, když se díváme na jeho obličej, zkoumající závislost soudnosti na alkoholu, či sledujeme ještě zakalené, nicméně již zřetelně vilné pohledy. Opilecké stavy i procitání z nich poskytují bezpočet příležitostí, aby Thornton rozehrál nové a nové pobudovité variace. Zacházení s dětmi, které k němu přicházejí zašeptat svá tajná přání, je skvělou rozehrávkou, shrnující mnohost protikladných pocitů do jediného celku.
Thornton nejednou prokázal, jak dokonale ovládá herecké řemeslo (Sling Blade - Smrtící bumerang; Muž, který nebyl; Ples příšer), zvláště když dostane dobře napsanou roli a navíc schopného režiséra. V případě tohoto snímku neměl ani jedno, ale přesto z nicotnosti dokázal vykřesat strhující skvost. Už jen pro jeho herectví stojí film za pozornost.
