Pak se na oslavě Rosiiných narozenin políbí, ale dál o tom nikdy nemluví a s rostoucím zoufalstvím oba sledují, jak ten druhý přichází o panenství / panictví, jak zakládá rodinu, jak se rozvádí, zakládá další rodinu, a tak dále, a tak dále... A to trvá dvanáct let. Až nakonec... No hádejte!
U filmu S láskou Rosie je nutno přísně rozlišit dvě roviny, na kterých by měl fungovat:
Především by to měl být osudový příběh dvou lidí, kteří se dvanáct let tragicky míjejí, přestože jsou si souzeni (což je nám jasné od první minuty filmu).
A pak by to měla být příjemná komedie, ve které vidíme, jak oba protagonisté víceméně s humorem řeší milostné strasti (každý svoje, se svými známými a kamarády), které je potkávají (a které většinou nijak nesouvisí s jejich vzájemným osudovým vztahem).
zdroj:
tisková zpráva
To druhé funguje povětšinou velmi dobře. Namátkou:
Při prvním sexu zůstane Rosie ve vagíně prezervativ. Následují různé humory.
Rosie si nabalí policajta, ten ji při sexu přiváže pouty k posteli, ale má špatné klíčky, takže Rosie musí na ulici s pelestí od postele
Něco podobného se pravděpodobně stane i Alexovi, ale zrovna si na nic nevzpomínám, neboť film se mnohem více zaměřuje na Rosii, než na něj.
Tyto drobné epizodky povětšinou fungují dobře, nejsou vulgární a je to podkresleno vhodnými odlehčenými songy. A oba protagonisté jsou sympatičtí a celkem uvěřitelně hrají stejné postavy od 18 do 30 let věku.
zdroj:
tisková zpráva
Bohužel, ten globální osudový příběh míjejících se spřízněných duší funguje o poznání hůře.
Možná je to způsobeno špatnou adaptací tlusté knihy, ale ve filmu pořád dokola dochází k tomu, že se jeden z dvojice chystá konečně tomu druhému vyznat lásku, ale ten druhý si zrovna začne vztah, o chvíli později (tedy o rok nebo více později) ten vztah ukončí, ale mezitím si začal vztah ten první, a tak se to střídá stále dokola, téměř nonstop. V knize možná je více času na vykreslení důvodů toho, proč ty vztahy začínají a proč končí, ale ve filmu z toho zbyla jen ohlodaná torza: Někoho si najdu, pak je střih, je o rok později, a ten někdo je najednou strašná svině, tak se s ním logicky rozejdu.
Následkem toho protagonisté působí spíše jako kreténi, kteří nejenže spolu nedokáží dvanáct let smysluplně vykomunikovat jednu holou větu ("Miluji tě"), ale navíc jsou nestálí, nezodpovědní, ufňukaní a extrémně ukvapení při výběru partnerů. Ke konci se pak ukáže, že "problém" celého jejich "nevztahu" vznikl tím, že na onom večírku před 12 lety byla Rosie tak ožralá, že si nepamatovala ten polibek, a proto si myslela, že... A Alex si myslel, že... To už není romantické poblouznění, ale kreténismus.
No a v tuto chvíli už jsem jim chtěl dát oběma přes hubu a mnohem více než jejich osud mě zajímalo, proč na svatbě všichni tančí na zde znějící valčík na dvě doby.
Hodnocení: 50 %
