Dají se nějak shrnout emoce, které jste prožívala při prvním čtení scénáře?
Byla jsem dojatá i rozčílená. Asi jsem to nějak hodně prožívala. Rozčilovali mě ty nespravedlnosti. Četla jsem to víckrát a představovala jsem si to, užívala jsem si to. Líbila se mi ta drsnota. A dojala mě smrt.
Jak byste charakterizovala postavu Dorli, kterou ve filmu Krev zmizelého hrajete?
To je těžký, ve filmu roste a vyvíjí se. Já ty postavy tak nerada charakterizuju. Asi to neumim, já to dělám pocitově a pak si to nepamatuju. Tak přibližně… V mládí je plachá, čistá, vzpurná, naivní, dětsky odvážná… Časový skok, pak je jako zvířátko zahnána do pasti a je vystrašená, pak smířená, odevzdaná, stále toužící po otcových odkazech jako v mládí, osamělá, ale silná. A obětavá.
Co bylo na jejím ztvárnění pro Vás osobně nejtěžší?
Mluvit plynule německy a hrát opilou najednou, těžká scéna, ale to mě bavilo. Těžký jsou většinou nějaký maličkosti, který jsou pak v celku důležitý. Pro mě bylo občas nejtěžší, neprožívat to tolik vnitřně. Z natáčení jsem se často vracela smutná a vyčerpaná.
V čem spočívala Vaše příprava na roli?
Tak různě… Nejdřív se točila ta část, kde jsem dospělejší, takže jsem chodila hodně do hospod a málo spala, abych vypadala trochu vyžilejší, jenže to jsem pak dělala dál… Pak se točila část, kde jsem mladší, ale naštěstí to Dorli dodalo větší uvěřitelnost, má v očích takové čerty mládí a vzpurnost.
Měl k Vám nějakou promluvu před nebo během natáčení scenárista Vladimír Körner?
Neměl ke mně žádnou promluvu, před ani během natáčení. Ptala jsem se, ale asi to nechával na Milanovi.
Jaká byla spolupráce s Milanem Cieslarem?
Sehraná, už ví, jak na mě, že stačí někdy jemně naznačit a hned vím, co zlepšit… Pak jsem to poznala jenom na tom, jakým tónem řekl „stop“. Poznala jsem, jestli je nadšený a chce to ještě lépe dotáhnout, nebo jestli budou další verze nebo jestli je to chyba technická, nebo jestli je to úplně vedle… Ale to naštěstí nebylo často. (smích)
Vaším nejbližším hereckým partnerem je na plátně Vilma Cibulková, jaký je to herecký parťák?
Jako partner je úžasná, nemusely jsme spolu nic řešit. Vše bylo jasné.
Natáčení filmu Vás zavedlo i do exotických končin Afriky. Předpokládám, že práce tam asi byla hodně specifická, pletu se?
Nepletete. Pod vrcholky Kilimandžára je to divoké…Museli jsme ujíždět před rozzuřenou sloní samicí. Málem mě snědl lev, když jsem se šla vyčůrat, vážně, nekecám. Opiem zfetovaná mladá černoška mě obtěžovala. Divoký skákavý mravence jsem si i s masem musela vytrhávat z nohou a jednoho jsem měla až na břiše. A v deštném pralese byla spousta jedovatých rostlin, naštěstí nám je náš průvodce před nosem kácel mačetou…
Zajímali Vás někdy rodinné ságy a válečné příběhy? Má vůbec podle Vás příběh z druhé světové války a období bezprostředně po ní šanci zaujmout dnešního mladého diváka?
Šanci má určitě, budu ráda, když zaujme nejen ty mladé ale i ty, kteří tuhle dobu zažili. Přeju si, aby to aspoň viděli, a když je to zaujme, bude to fajn. Smutné je, že většina lidí se dneska chce spíš bavit, než přemýšlet.
Vás osobně rodinné ságy a válečné příběhy zajímají?
Většina mých oblíbených filmů se motá kolem války. Rodinné ságy a válečné příběhy jsou pro mě zárukou těch nejšťavnatějších filmových zážitků. Krev zmizelého má pro mě navíc smysl i v tom, že bychom neměli zapomínat na to, čeho všeho jsou lidi schopní. Lidi jsou totiž svině, teda občas.
