Ženy pro měny už mají víc než týden po premiéře. Co říkáš na recenze a s jakými ses setkala ohlasy diváků?Chodí lidi. To je věc, která mě docela překvapila: za první týden přišlo téměř dva a půl tisíce diváků, což je na to, že máme DVD distribuci a film běží v málo kinech, docela hodně. Recenze ale skoro nečtu, protože to bohužel nestíhám. Sleduju aspoň diskusi na našich webových stránkách (www.zenypromeny.cz). Na diskusích po projekcích - zatím jsem byla na dvou - mě nadchlo, že na ten film chodí třeba ženské, co se už od pohledu hodně zaobírají svým vzhledem, nebo třeba paní kolem padesátky. Protože já jsem se trošku bála, aby se z Žen pro měn nestal artový festivalový film.
Ženy pro měny vznikaly časosběrnou metodou. Jak tenhle způsob práce ovlivnil výsledek?Časosběrné natáčení mi umožňovalo průběžně reagovat na materiál. Například když paní Magda řekla, že hlavní důvod, proč hubne, jsou šaty, okamžitě mě napadlo zeptat se na vztah k šatům i ostatních hrdinek. Kdyby člověk točil v kuse, tak takovouhle možnost nemá. Na druhou stranu tam bylo strašné napětí, jak jednotlivé příběhy dopadnou. Nejhůř pro mě vyznívá Karolína, protože není natáčená časosběrně, ale jen v průběhu pár dní. To je způsobené tím, že Karolína se natáčela až jako poslední; v té době už jsme měli příběhy Evy, Magdy i Zuzany hotové. Holek jako Karolína jsou tisíce, ale já jsem žádnou nemohla najít, protože si to každá vždycky nakonec rozmyslela. Ostatně Ženy pro měny původně měly být jenom o médiích, vůbec ne o ženách, které podléhají systému. Ale pak jsem jednak pochopila, že pro takový typ dokumentu nejsem ten správný režisér, protože mě zajímají spíš příběhy, a jednak se ukázalo, že ani média neměla na takovém filmu zájem spolupracovat.
Jak se ti vlastně podařilo dostat se protagonistkám filmu takhle "na kůži"?Já moc nevěřím na talent, ale jestli nějaký mám, tak je to na tohle, protože ve všech mých filmech se mi povedlo něco podobného. Asi s těmi lidmi umím dobře komunikovat - a taky musíš vědět dopředu, co od nich budeš chtít, a podle toho si je vybírat. Musíš umět odhadnout, jak se lidi budou chovat při natáčení, a podle toho k nim přistupovat. Třeba paní Magda je komička: když byla na natáčení legrace, úplně se uvolnila, ale jakmile něco trvalo, třeba když se dělaly světla, začala ten svůj humor ztrácet. V ten okamžik se rozhodnu, že nesvítím. Další věc je, že žádný záběr netočím víc než jednou. Možná proto moje filmy působí autenticky. Ale na druhou stranu zase nemám talent například na vizuální vidění.
Ženy pro měny už jsou hotové víc než rok. Příběhy těch žen dále pokračují - například Zuzana se nakonec kariéry modelky vzdala. Uvažovala jsi o natočení druhého dílu?
Ne, to ne. Ale pro DVD jsem se všemi čtyřmi ženskými dotočila "rok poté". Každá odpovídá na dvě otázky: co se v jejím životě změnilo za poslední rok a co si o Ženách pro měnách myslí. Ještě tam bude bonus v podobě mého krátkého filmu Čtyři kroky dvojpůlka.
SPECIÁL k FINÁLE PLZEŇ 2005
