V řadě velkých ilustrovaných průvodců, věnovaných nejen umění vydalo nakladatelství Slovart další svazek: FILM. Na více než pěti stech stránkách, hojně ovšem vyplňovaných fotografiemi, je v základních obrysech přiblížen vývoj pohyblivých obrázků od jejich počátků na sklonku devatenáctého století po dnešek. Kniha, graficky se přidržující podoby anglického originálu, je určena především čtenářům, kteří o dějinách filmu chtějí získat – řekněme – první orientační vhled.
Autorem příručky je Ronald Bergan, zkušený filmový kritik a historik, od něhož česky již před lety vyšla například monografie o Dustinu Hoffmanovi. Knihu rozčlenil do stručných přehledových kapitol. Nejprve po jednotlivých desetiletích zachytil základní obrysy filmových dějin, zacílené převážně na anglo-americkou sféru. Poté čtenáře seznamuje s tím, jak se dělá film, s organizačními, tvůrčími i technickými postupy od námětu po premiéru.
I další oddíly, ať již zaměřené na oblíbené filmové žánry, témata či některé národní kinematografie, se opět protínají s historickým výkladem. Dlužno ovšem dodat, že vymezení některých položek je dosti fádní, taxonomicky neuspořádané a významově se prolíná. Například u kostýmních dramat a filmových eposů se v obou případech jedná o historické filmy, podobně lze soudit o filmech noir, gangsterských filmech a thrillerech. Kapitolka věnovaná propagandě by mohla prostupovat většinou dalších hesel. Český vydavatel si byl vědom, že o československé kinematografii napsal Bergan jen několik vět, takže připojil (jen černobílý) doplněk, který ve větší šíři, ale přesto stále torzovitě přibližuje osudy tuzemské kinematografie. Nadměrná stručnost pak vedla nejen k tvaru bezmála slovníkového hesla, ale také vypadnutí důležitých jmen, třeba režiséra Vojtěcha Jasného.
Dvě nejdůležitější položky v celé knize tvoří slovník vybraných režisérů a stovka podrobněji přiblížených (prý) nejlepších filmů. I zde se silně projevuje anglo-americká orientace. Mezi důležitými režiséry nalézáme zjevy druhořadé, často řemeslníky soustředěné jen výrobu hitů (a byl by jich dlouhý seznam: Bushby Berkeley, Roger Corman, Wes Craven, James Cameron, David Cronenberg, John Woo, Anthony Mann, Curtis Hanson, Douglas Sirk, Ron Howard, Bryan Singer...). Navíc abecední řazení bylo ponecháno anglické, a nikoli české, takže například Chaplina musíme hledat pod písmenem "C".
Český překlad je čtivý, sympatická je snaha počešťovat jména i názvy původně psané jinak než latinkou (třeba čínské, japonské apod.), takže se vyhýbají anglickému přepisu. Pak ale zaráží, že například režisér Kon Ichikawa (správně Ičikava) je ponechán v původní transkripci, zatímco ostatní, například Kendži Mizoguči, jsou počeštěni. Občas nalezneme nepřesnosti – například německý film o baronu Prášilovi nevznikl k druhému výročí vzniku studií UFA, nýbrž ke pětadvacátému. Také charakterizovat Kubrickův film Mechanický pomeranč slovy, že v něm odcizení mladí lidé procházejí promýváním mozku, je značně zavádějící.
Základní problém potíž ovšem shledávám v překládání filmových názvů. Zřejmě bylo přijato pravidlo, že český název (ale jen český!) budou mít jen ty filmy, které se u nás uváděly, zatímco ostatním zůstanou názvy v originálním znění. Čtenář je tak zbaven porozumění důležité položky, protože sotva lze předpokládat, že bude ovládat většinu evropských jazyků, neřkuli čínštinu či japonštinu. (Tento nešvar před lety zavlekla Kronika filmu). Běžný postup by dodržoval schéma, kde je český název/originál u uvedeného filmu a originál/český překlad u neuvedeného. Jenže v textech u jednotlivých režisérů jsou veškeré tituly zcela důsledně počešťovány.
Odborný poradce, který měl názvy filmů na starosti, se dopustil početných přehmatů. Často netušil, které filmy vlastně uváděny byly, jindy přisoudil tuzemskou distribuci snímkům, které se u nás nikdy nepromítaly. Jen při zběžném pohledu, kdy jsem se soustředil toliko na tituly mě známé, jsem napočítal na pět desítek omylů.
Jaké je tedy české vydání Filmu? Je jistě připravené pečlivě, ale pravou uživatelskou pohodu zbytečně kazí neduhy, které jsem orientačně nastínil. Při pečlivější redakční práci nebylo složité se jim vyhnout. Stačilo si na pomoc přizvat skutečně znalého odborníka.
