Muž s tak výraznou fyziognomií je odsouzen k rolím padouchů, monster a podivínů. Našlo se však pro něj několik příležitostí, v nichž mohl více rozvinout svůj herecký talent. Patřily k nim role v televizním seriálu Kráska a zvíře a v dobrodružném snímku Hellboy i v jeho pokračování s podtitulem Zlatá armáda.

Ronald Francis Perlman se narodil 13. dubna 1950 v New Yorku a vyrůstal v jeho samotném srdci, na Manhattanu. Již od střední školy byl přitahován k divadlu, studoval herectví na newyorské Lehman College a na University of Minnesota. Později byl mimo jiné členem divadelní společnosti New York's Classic Stage Company, která se specializuje na alžbětinské divadlo. Na svém kontě má tak řadu rolí v klasických kusech (Dva šlechtici z Verony, Tartuffe) i v moderních dramatech (Zadržitelný vzestup Artura Uie). První zkušenosti s filmem však Perlman sbíral pozvolna. Účinkoval ve westernu Poslední ostří hoši (1976) a v televizním seriálu Ryan's Hope (1979). První významnější filmová role přišla až v roce 1981, kdy francouzský režisér Jean-Jacques Annaud nechal Perlmanovu tvář zpola ukrýt za latexovou masku neandrtálce a svěřil mu hlavní úlohu v pravěkém dobrodružství Boj o oheň.

V průběhu osmdesátých let se Perlman objevoval ve filmu sporadicky. Za zmínku stojí jeho herecká účast ve sci-fi Ledoví piráti a hlavně úloha podivína Salvátora v Annaudově filmové adaptaci románu Umberta Eca Jméno růže (1986). Širší publikum si však Perlmana všimlo až v jedné z titulních rolí romantického krimiseriálu Kráska a zvíře (1987–1989), v němž účinkoval po boku Lindy Hamiltonové a jehož scénář sám napsal a režíroval jej. Perlman se v něm představil v úloze znetvořeného, avšak čestného muže skrývajícího se v newyorském podzemí. Za své výkony získal Perlman řadu ocenění (mimo jiné i Zlatý glóbus) a rozhodl se spojit svou další kariéru s filmem a televizí. Svěřovány mu ale byly téměř bez výjimky role vedlejší, nezřídka se jednalo o násilnické zločince. V Perlmanově podání však i oni získávali vícerozměrný charakter. Neváhal přijímat i role komediální. Z těch známějších snímků, v nichž Perlman účinkoval, zmiňme krimidrama Romeo krvácí (1993) s Garym Oldmanem, či Dobrodružství Hucka Finna (1993) s Elijahem Woodem. Postupně se mu dostalo i rolí větších, ovšem pouze ve filmech jen lehce nadprůměrných (komediální western Cisco Kid) či slabších (Policejní akademie: Moskevská mise).

Nabídky na zajímavé úlohy v netuctových snímcích přišly až zpoza hranic: Mexičan Guillermo del Toro Perlmana obsadil do svého ceněného hororu Stroj času (1993), Francouzi Marc Caro a Jean-Pierre Jeunet mu svěřili hlavní roli cirkusového siláka ve fantaskním snímku La Cité des enfants perdus (1995). Však se také po tomto filmu jednou z Perlmanových specializací staly extravagantní či dokonce obskurní snímky. Jako příklad poslouží černá komedie Poslední večeře (1995) o pětici přátel, kteří zabíjí nepolepšitelné extremisty, vizionářská televizní satira Druhá občanská válka (1997) či jiná satira Tinseltown (1997), zaměřená na hollywoodskou mašinérii. K podivnostem lze s lehkým srdcem zařadit i komedii I Woke Up Early the Day I Died (1998) natočenou podle nerealizovaného scénáře Eda Wooda.

Několika hlavních rolí se Perlman dočkal v televizních produkcích. Jednalo se například o westernový seriál Sedm statečných (1998-1999) či průměrné akční snímky Primal Force (1999) a Operace Sandman: Válečníci v pekle (2000). I na tyto úlohy ale lze vztáhnout jeho prohlášení: „Natočil jsem milióny průměrných filmů. Člověk musí vědět, kde je jeho místo. Nesnažil jsem se změnit svět, chtěl jsem jen svým dětem zaplatit školu.“ I přes Perlmanovu zdrcující kritiku vlastní filmografie v ní však můžeme nalézt i výraznější tituly, například komedii o střetu dvou vězňů s obyvateli maloměsta Happy Texas (1999) i krátkometrážní drama Two Soldiers (2003), které bylo oceněno Oscarem.

Také „velký“ Hollywood nabídl Perlmanovi mnohokrát uplatnění. Získal výrazné role v adaptaci románu H. G. Wellse Ostrov Dr. Moreau (1996) či ve sci-fi Vetřelec: Vzkříšení (1997) režírovaném Jean-Pierrem Jeunetem. Sci-fi žánr si užil také v Star Trek: Nemesis (2002). I jiní režiséři si již Perlmana oblíbili natolik, že ho pravidelně obsazují do svých filmů. Objevil se v Annaudově válečném dramatu Nepřítel před branami (2000) i v del Torově akčním hororu Blade II (2002). Právě Guillermo del Toro svěřil Perlmanovi jeho životní úlohu, když ho obsadil do filmové adaptace comicsu Hellboy (2004). Perlman v titulní úloze polidštěného monstra svým výborným výkonem prokázal, že dostal přednost před Vinem Dieselem oprávněně. (Při natáčení tohoto filmu se Perlman nijak nešetřil – ze skoku na jedoucí vůz metra si odnesl zlomeninu žebra.) Hellboye samozřejmě zosobnil i v pokračování nazvaném Hellboy 2: Zlatá armáda (2008), opět s velkým nasazením a razancí.

Zásluhou podmanivého hlasu se Ron Perlman v posledních letech stal také vyhledávaným dabérem. Namluvil desítky postav v televizních seriálech, animovaných filmech a videohrách; například v sériích Batman, Superman, Aladin, i v celovečerní sci-fi Titan A.E. (2000). "Svého" Hellboye namluvil i v trojici animovaných snímků.