Restart není jediným letošním českým filmem, který byl realizován bez přispění velkých institucí, vznikl zcela podle představ svých tvůrců a nezastírá zahraniční ambice. Na rozdíl od nepodařeného Blízko nebe však tohle nejsou jediné rysy, jimiž se Restart může chlubit.
Absolventský snímek studenta režie Julia Ševčíka a jeho spolupracovníků vyrobila mladá produkční společnost Axman Production ve spojení s FAMU a Univerzitou umění a designu v Helsinkách. Vícejazyčný tým filmu dodal mezinárodní šmrnc a díky školnímu prostředí a absenci velkých koprodukčních molochů typu TV stanic měli tvůrci poměrně volnou ruku, kterážto svoboda se do výsledku rovněž podepsala.
Restart coby nominálně studentský film ilustruje fakt, že forma se dá na škole naučit daleko snáz než obsah, s nímž se autor musí narodit nebo ho získat životními zkušenostmi. Zatímco po formální stránce Restart bez problémů snese srovnání se zahraničními produkcemi vzniklými ve zcela profesionálních podmínkách, obsahově jej sužuje řada „dětských“ nemocí. (Fakt, že jimi trpí i filmy režisérů, kteří by už měli být zcela dospělí, není omluvou.)
Ševčíkův debut zachycuje jeden dramatický den v životě mladé ženy. Sylva svému partnerovi po telefonu provedla nerozvážný aprílový žertík a celý 1. duben teď tráví hysterickou snahou vzniklý rozkol vyžehlit. Nevelký dějový rozsah odpovídá střídmé délce a faktu, že se předlohou stala povídka. (Její autor Ondřej Ládek se Ševčíkem spolupracoval na scénáři.)
Restart na první pohled zaujme vizuální stránkou, která reflektuje stav hlavní hrdinky. Finský kameraman Kasimir Lehto točil z ruky, záměrně roztřesené záběry barevně tónoval a zvětšením formátu z 16mm na 35mm obrazu dodal zrnitost. Kombinací těchto postupů vzniklo působivé subjektivní vidění konkrétního dne na konkrétním místě. Tím místem je Praha, jež se stala druhou hlavní hrdinkou filmu i proto, že s ní kameraman mohl zacházet s odstupem cizince. Taková vizualita Restartu v kombinaci s dynamickým videoklipovým střihem dodala tvář filmů jako Lola běží o život, Revizoři nebo Noční hlídka, k nimž se Ševčík vědomě hlásí.
Paralely by se našly i s filmem Rekonstrukce, který je podobně jako Restart obrazově vytříbeným vztahovým dramatem vázaným na určité město (Kodaň), ale ve světle takového srovnání je tím evidentnější, že Restart staví kinetickou energii a diváckou atraktivitu nad originalitu a komplexnost. Namístě jsou i paralely s Antonioniho portréty hledajících zaopatřených žen a krizí jejich vztahů (první přijde na mysl Noc) – s tím, že Restart v této asociaci představuje spíše jen slib do budoucna než rovnocenného partnera. Už jen fakt, že u české prvotiny přijde na mysl takový klasik, je však pozoruhodný.
Nepopíratelé kvality nečekaně komplexního portrétu Sylvie - ženy pohledné, zřejmě i pracovité a nadané, ale zároveň sebestředné, nevyrovnané, arogantní a nedospělé - v Restartu zápasí s povrchním zachycením jejího životního prostředí, mladickým „objevováním Ameriky“ a některými klišé. Film například tíhne k juvenilnímu opojení klubovou scénou (obsahuje až příliš obsáhlé scény z podniků jako Roxy nebo Radost FX), své postavy nachází jen mezi takyumělci, hezouny, pracovníky z reklamek a jinými „nočňátky“, žasne nad faktem, že skutečný vztah je i závazkem do budoucna, utápí se v tendenčním soundtracku a podobně.
V ohlédnutí za filmem však bude nakonec stejně dominovat způsob, jakým se Lenka Krobotová v Sylvě našla se vší její panikou, hysterií a kocovinou, se vším jejím kopáním okolo. A kvalitní charakterová studie časem rozhodně převáží nad formálními náležitostmi, jež trochu moc čerpají ze soudobé estetiky. A i když mohla přítomnost dramaturga Restart dovést k vybroušenějšímu a kratšímu tvaru, to, že Ševčík dostal prostor i na chyby, je pro něj, pro nás i pro český film investicí do budoucna.
