Většinou stačí investovat prachy prostě do filmu a doufat, že bude natolik dobrý a zajímavý, aby si kvůli němu nováčci Netflix předplatili a ti stávající předplatitelé neutekli ke konkurenci. Díky tomu tu tak můžou vznikat filmy, které z kin prakticky vymizely. Jako Spravedlnost podle Spensera.
Pokud jste už sjeli očima na závěrečné hodnocení a myslíte si, že máte jasno, byla by to chyba. Číselně možná vypadá tahle netflixovská novinka na průměr, je však dost velká šance, že to bude film přesně pro vás. Anebo nebude, co já vím. Zkrátka zkuste ještě chvilku pokračovat ve čtení a uvidíte.
Spenser právě opustil brány vězení a za katrem strávil pár let. Proč? Protože to byl policajt. A rozhodně ne špatný, spíš naopak. Jen mu trochu ruply nervy, když zjistil, že jeho vlastní oddělení se pokouší zamést pod koberec podezřelý případ vraždy mladé aktivistky a seřezal kvůli tomu vlastního nadřízeného.
Teď je ale venku, chce se vyhýbat problémům, pořídit si řidičák na kamion a zmizet z Bostonu na druhý konec Ameriky. Jenže jeho plány se zhroutí jako domeček z karet v okamžiku, kdy je jeho bývalý šéf nalezený mrtvý. Spenser se stává jedním z podezřelých a na vlastní kůži se rozhodne zjistit, kdo jeho starého protivníka brutálně zavraždil. A odhalí, že v Bostonu se děje víc špinavostí, než na kolik má žaludek. Spolu s obrovitým zápasníkem Hawkem, starým kamarádem Henrym a bývalou přítelkyní Cissy se rozhodne přijít všemu na kloub. A zajistit spravedlnost tam, kde nemůže zasáhnout policie. Nebo nechce…
Spravedlnost podle Spensera je adaptace detektivek Roberta B. Parkera, které jsou známé i u nás. A podle všeho jsou úplně jiné než to, co natočil Mark Wahlberg. Jestli je to dobře nebo ne, to nedovedu posoudit, ale film jako takový mi i přes své víceméně průměrné kvality udělal vlastně obrovskou radost.
Spravedlnost podle Spensera totiž patří přesně do ranku těch filmů, které už studia nechtějí do kin posílat, protože by se nezaplatily. Jsou na první pohled příliš obyčejné, moc starosvětské a nemoderní. A paradoxně v tom tkví i jejich výhoda. Nebo to si alespoň myslí Wahlberg a režisér Peter Berg, jenž s ním spojil síly už popáté.
Spenser vypadá jako film, který někdo natočil v roce 1995, pak ho uložil do skříně vedle lyží a nářadí na zahradu a zapomněl na něj. Nepřekvapí, nešokuje, nenabídne nic nového, ale svým stylem, tempem a vizuálem vypadá zkrátka jako něco, co byste si před pár lety pouštěli v televizi každou sobotu někdy před desátou hodinou. Jednoduchá nekomplikovaná zábava s fajn hrdiny, trochou akce a humoru příjemnou atmosférou.
Wahlberg je jako zabejčený detektiv hodně fajn, stejně jako jeho parťák Winston Duke, kterého můžete znát z Black Panthera. Ti dva si umí nahrávat na smeče, utahovat si jeden z druhého a v bitkách do toho pořádně šlápnout. Je navíc fajn, že všechny souboje tu jsou jaksi chlapské. Žádné velké bojové umění, ale pořádná rvačka, kde se nehraje fér a v níž Wahlberg spoléhá na box a Duke na to, že vypadá jako Godzilla. V soubojích není Spravedlnost podle Spensera hezká, na druhou stranu všechny bitky působí opravdově, bolestivě a především poctivě.
zdroj: Falcon
Krom trošku přestřelené délky je tak nakonec jediným opravdovým problémem fakt, že se tu jen těžko hledá důstojný záporák. Všechno ostatní jsem ale Spenserovi rád odpustil. To, že je strašně předvídatelný. Že nemá ambice být čímkoliv víc než jen oldschoolovou akční detektivkou. Viditelně nižší rozpočet. A vlastně občas i to pomalejší tempo, což byla nutná daň za to, že tvůrci museli představit svět a spoustu hrdinů, které by nejspíš chtěli na Netflix posílat opakovaně.
Je to pitomé, jednoduché a neoriginální? Je. A přesně takové to chce být. Spenser hraje fér a nestydí se za to, že působí jako relikt minulosti. Je totiž hrdým reliktem minulosti, avšak přesně takové, po které spousta fandů jednoduchých akčních detektivek volá a nikdo jim nenaslouchá. Svou upřímností a nekomplikovaností mi udělal radost. A budu rád, když se za pár let Spenser s Hawkem vrátí k dalšímu případu, při němž seřežou pár bostonských gangsterů.