Diváci už dávno znali pravidla, podle nichž se u filmů jako Halloween nebo Pátek třináctého hraje. Nahota, drogy, sex, sprostá mluva… to všechno znamená smrt. Běžet před vrahem do schodů nahoru, chodit sám do sklepa, ptát se „kdo je tam“ nebo říkat „za chvíli se vrátím“ byl stejný případ.

Jenže Vřískot se točil okolo vraha, jenž jde po krku obětem, které horory znají a znají i jejich pravidla. Stejně jako lidé, co šli na Vřískot. Mladí scenárista Kevin Williamson a režisérský veterán Wes Craven zkrátka celý žánr otočili a přidali do něj hravost, nápaditost a nadhled. A přitom pořád dovedli vyděsit. Vřískot je tu teď s pátým dílem a nejsou u něj ani Williamson, ani Craven. Ten první se podílel jen na produkci, další před pár lety zemřel. Přesto všechno se nováčkům povedlo natočit nejlepší díl série od jedničky!

zdroj: Foto: Paramount Pictures

Vracíme se do Woodsboro, městečka, kde v roce 1996 dvojice mladíků vykosila svoje spolužáky a inspirovali se při tom právě horory. Jenže nakonec stejně oba skončili s kulkou v hlavě, respektive uškvaření elektrickým proudem. Avšak jak vědí fandové série i její přeživší hrdinové, zlo se rádo vrací a teď ve Woodsboro došlo k dalšímu útoku na středoškolačku Taru.

Ta ovšem přežila a po letech se tak domů vrací její sestra Liv, která s sebou přiváží nejen sesterskou lásku, ale i jedno hodně ošklivé tajemství. A jak mrtvol a útoků přibývá, Liv začíná chápat, že právě v její minulosti se možná skrývá klíč k odhalení, kdo se tentokrát skrývá za maskou Ghostface. A na boj proti němu nebude sama, krom jejích starých přátel se totiž do Woodsboro vrací i ti, k do se s Ghostfacem utkali i dřív. Jenže tentokrát si nemůže být jistý životem skutečně nikdo…

Nový Vřískot dostali na starost režiséři povedené hororové komedie Krvavá nevěsta Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett a popravdě pár hodin po projekci si nedovedu představit vhodnější následovníky Cravena a Williamse.

zdroj: Paramount

Bettinelli-Olpin a Gillett mají řemeslo v ruce a všechny útoky Ghostface, lekačky a likvidace vedlejších postav jsou natočené naprosto jistou rukou. Režiséři si umí počkat, vyhrotit napětí a rozhodně se nedrží zkrátka ani co se krve týče. Především však pochopili, že právě na tomhle celá série Vřískot nestojí.

Snad nikdy od prvního filmu tu tak dobře nefungovala hra s divákem a s jeho očekáváním. Bettinelli-Olpin a Gillett jsou si vědomi toho, že fandové Vřískotu nečekají jen masakr a lekačky, ale chtějí víc a znají pravidla, na nichž celý slashereový subžánr stál. Jenže to platilo v devadesátých letech, když šel do kin první díl.

Teď po čtvrt století jsou diváci dál. Proměnil se horor jako žánr, znalci mají nastudováno ještě mnohem víc a celou hru „vím, že víte, jak to má fungovat a vím, jak to obrátit proti vám“ bylo nutné povýšit ještě o úroveň výš. A to se novému tvůrčímu týmu povedlo.

zdroj: Foto: Paramount Pictures

Na jednu stranu tu tak zůstává poctivé hororové řemeslo a když Vřískot chce děsit… řekněme tradičně a sází na lekačky, šponování napětí a násilí, tak funguje bezproblémově. Jenže celou dobu působí film lehce absurdně. Vychtěně a uměle a tím pádem i možná malinko problematicky… jenže se ukáže, že Bettinelli-Olpin a Gillett zvládli od Williamsona a Cravena opisovat opravdu poctivě a veškeré věci, které člověku při sledování pátého Vřískotu nesedí, do sebe nakonec zapadnou a ukážou, že návrat téhle hororové klasiky fakt nechce jen dojit slavnou značku.

A že má co nabídnout fanouškům i hororovému žánru, jemuž se tu ne lacině vysmívá, ale opravdu chytře ho komentuje, a to často i v tématech, jaká by člověk u Vřískotu úplně nečekal. Bettinelli-Olpin a Gillett se nevysmívají slasherům a jejich pravidlům, tentokrát to totiž schytávají i jejich fanoušci a dovedu si představit, že někdo bude odcházet z kina s pocitem, že se režiséři vlastně smějí jemu.

Na druhou stranu na jejich ironickou (pozor, neznamená to komediální, pořád je to horor!) hru je radost se dívat a vlastně mě potěšilo, jak moc nápadité, odvážné a možná i lehce kontroverzní zvraty publiku film servíruje. A že po čtvrt století a pěti filmech dovede Vřískot pořád nabídnout něco nového a neokoukaného. A přitom stále v tom základu zůstat tím, co na něm mají jeho fanoušci rádi.

Nový příspěvek do hororové série je to nejlepší, co jsme od jedničky viděli. A především velmi sympaticky vychytralý a sebevědomý horor. Škoda snad jen těch nepříliš zajímavých nových hrdinů a pomalejší první třetiny. Ale celkově mám z Vřískotu radost. Vlastně mnohem větší, než jsem tušil, že bych mít mohl.