V životě jsem viděl v kině spoustu srágor, nejspíš i takových, které jsou horší než Cats, tenhle muzikál má v sobě ovšem něco výjimečného. Něco, díky čemu se člověk u jeho sledování cítí nepatřičně a nepříjemně. Jako kdyby koukal na něco, co je sice legální a společnost to akceptuje, ale fakt nechcete být u toho, když se to děje před vámi. Řekněme třeba něco jako vášnivá líbačka pětadevadesátiletého miliardáře a jeho osmnáctileté přítelkyně. Ti dva to můžou dělat, vám to nijak zvlášť neubližuje, máte však pocit, že to není úplně v pořádku. A je vám z toho malinko šoufl.
Divadelní muzikál Cats je klasika, která se dočkala tisíce repríz nejen v domovském Londýně, ale i na Broadwayi nebo v Japonsku. A i kdybyste o ní nikdy před tím neslyšeli, tak song Memory znáte stoprocentně. Takže papírově tu máme dobrý základ. Příběh o kočičí partě, jejíž členové doufají, že právě oni budou dnes v noci vybráni a dostanou šanci na nový život, navíc do kin přivedl Tom Hooper, autor muzikálových Bídníků, a především oscarovky Králova řeč.
Na první pohled to tedy všechno vypadá ideálně, když se však člověk rozhlédne po internetu a podívá se na reakce, rychle mu dojde, že tady se něco nepovedlo. Respektive že se tu něco nepovedlo úplně strašlivě.
Kočky jsou špatně. Ne, to není překlep, nechtěl jsem napsat špatné, ale skutečně špatně. A to po všech směrech. Muzikálovou předlohu neznám a bohužel krom Memory (to tu pro jistotu zazní dvakrát) se nedočkáme žádného songu, který byste si broukali po odchodu z kina. I když možná proto, že budete mít úplně jiné starosti, ale o tom za chvilku.
Hudebně Cats nezaujmou, příběhově jde taky o hodně jednoduchou a vlastně dost pitomou vyprávěnku a opravdu zajímavá tu jsou nakonec jen taneční čísla, v nichž se kombinuje hip hop s baletem a za jiných okolností by se na to celé dalo docela dobře koukat, protože lidé na plátně jsou evidentně profíci. Jenže tu byli i lidé v pozadí a ti se rozhodli, že z Cats udělají audioviuzuální ekvivalent explozivního průjmu.
Takže doteď jsme chválili (i když vám to tak možná nepřipadá) a teď se můžeme podívat na to, co se fakt nepovedlo a na slabších divácích to může zanechat trvalé následky. Cats jsou nelidsky a až zvráceně hnusná věc. Kdosi, kdo má pravděpodobně nějaký hodně ošklivý problém nebo ne úplně obvyklé sexuální preference, se totiž rozhodl, že herci budou vypadat jako kočky, a tak dostali digitální srst nebo ocas.
A fakt to celé vypadá jako setkání čestných členů klubu zoofilního cosplaye. Myslíte si, že jsem zbytečně tvrdý? Až uvidíte, jak se Rebel Wilson škrábe způsobem, který až podezřele připomíná sebeuspokojování a pak do tohohle jakože škrábání zapojí i ocas, fakt jsem se necítil dobře. A to jsme v nějaké patnácté minutě.
Průšvih je, že Cats s podobně bizarními scénami přichází pravidelně, takže jakmile si člověk zvykne na to, že se po plátně prohánějí humanoidní kočky a na „škrábající se“ Rebel Wilson, Hooper přijde s další zvráceností. Ian McKellen, jenž se jako stárnoucí kocourek pokouší lízat smetánku, je ještě v pohodě, i na tu Judi Dench, která vypadá jako chodící gauč, bych se asi dokázal dívat bez toho, abych měl strach o své oči, ale když začne po plátně pobíhat Idris Elba, který i přes digitální chlupy vypadá jako nahý člověk s digitálně odstraněným penisem, měl jsem jasno.
Nic úchylnějšího a nevhodnějšího jsem v kině nikdy v životě neviděl. Vůbec bych se nedivil, kdyby se herečtí veteráni po zhlédnutí tohohle pekla rozhodli hromadně ukončovat kariéry a ti mladší vyhazovali ve velkém agenty. U slabších jedinců bych se obával i rizika sebevraždy, protože Cats je něco, kvůli čemu si z Elby, Jamese Cordena nebo Jennifer Hudson budou lidi dělat srandu do konce jejich života.
Divím se, že producenti dovolili něco jako Cats vypustit do kin. Jde o ostudnou věc a fascinuje mě, že během natáčení a posprodukce, kdy se z herců dělali kočičí monstra, nepřišel někdo s plamenometem a všechno to v zájmu vyššího dobra nezapálil.
zdroj: Cinemart
V každém případě doufám, že Tom Hooper a všichni, kdo jsou za tuhle blitku zodpovědní, se už nikdy nedostanou k žádnému projektu, kde by mohli svou kreativitu vypustit ze řetězu. Na druhé kolo něčeho, jako jsou Cats, svět není připravený. A já už vůbec ne.
p.s.: V recenzi není ani jednou použité slovo „film.“