Česká pohádka je pojem. Ale nikdy jsem si nebyl úplně jistý, jestli to automaticky znamená, že je dobrá. Jasně, máme dobré i špatné pohádky a ty pohádky mají svůj ksicht. Často jsou srozumitelné jen a pouze našemu publiku a například dobrácké čerty za hranicemi málokdy chápou, protože čert = peklo = zlo. Tenhle žánr má zkrátka svá specifika v každém regionu a Česká republika není výjimkou.

Přesto musím říct, že ze všech těch princezen, moudrých králů, hrdinných chasníků, odvážných princů a pravidel, která filmaři neradi porušují (a diváci to po nich ani nechtějí), mi občas trošku hrabe. Pohádky mám rád, ale originalitě se v nich tvůrci vyhýbají možná víc, než je zdrávo. Hodinářův učeň mě tedy potěšil minimálně v tom, že zkouší být trošku jiný než pohádková konkurence. Je to dobře? Na to se neodpovídá úplně snadno.

zdroj: tisková zpráva

Děj se točí kolem Urbana, u jehož kolébky se sešly tři „sudičky.“ Bratři Rodovít a Rodovoj prorokují prckovi lásku, šťastný život a bohatství, jejich sestra Lichoradka naopak smrt, neštěstí a smůlu. A teď je otázka, čí sudba bude silnější. Vzhledem k tomu, že z Urbana se chvíli nato stane sirotek, začátek pro něj není moc dobrý. Naštěstí se ho ujme stárnoucí hodinář, který se postará o jeho výchovu a Urban se zamiluje do jeho krásné dcery Laury.

Jenže hodinář se mladíka neujal kvůli svému dobrému srdci, ale protože se mu zdálo, že Urban jednoho dne najde obrovský poklad. Když se ovšem hodinář dozví, že nalezení pokladu bude znamenat i jeho vlastní smrt, rozhodne se Urbana poslat do světa, kde má najít kouzelné hodinky, které smrt předpovídají. A doufá, že se nikdy nevrátí a Laura si vezme někoho jiného. Urbanovi se moc nechce, bez hodinek však svatba nebude, a tak jde. A čeká ho dobrodružství, jaké si nedovedl představit ani v těch nejdivočejších snech.

zdroj: tisková zpráva

Hodinářův učeň je vlastně tak trošku nepohádková pohádka. Jsou tu sice kouzelné bytosti, jen výjimečně se však projevují jaksi… kouzelně. Trojice sudiček (z nichž dvě jsou vlastně sudičáci) vypadá vcelku normálně a normálně se i chová. Samotný svět také není vyloženě pohádkový, protože děj se odehrává na konci devatenáctého století ve víceméně normálním městečku a jeho okolí. Tvůrci se navíc nepokouší o nějakou přehnanou pompéznost, místo toho sází na krásné kostýmy a detaily. Princezny z pohádek Zdeňka trošky, které nosí dvanáct vrstev šatů, tu rozhodně nečekejte.

Stejně tak rozcapené vedlejší postavy a postavičky nebo celkově atmosféru té „poctivé české pohádky.“ Hodinářův učeň se nebojí zkoušet oslovovat trošičku starší děti, které nepotřebuje lanařit na to, že někdo někde vesele padá nebo má hodně barevný kostým. Nechci o něm vyloženě psát, že je to „realistická pohádka,“ protože pořád se tu děje spousta typických pohádkových věcí a kouzla úplně nezmizela, ale rozhodně je opravdovější než to, na co jsme v žánru zvyklí.

zdroj: tisková zpráva

Z tohohle přístupu mám radost a oceňuji i odvahu tvůrců, že se nebáli být někdy až nepohádkově drsní. V Hodinářově učni se umírá a když jedna z postav skončí v nemocnici, neleží pod hromadou dek a nečeká na polibek, který ji uzdraví, ale je unavená, zpocená, špinavá a fakt vypadá hodně nemocně.

Tenhle realističtější přístup bohužel občas trošku otravně narušují nečekané náhody, díky nimž se hrdinovi dostane ve správný čas do rukou to, co zrovna potřebuje. I když to budou řešit spíš dospělí diváci než ti mrňaví. U těch bych měl strach o jinou věc. Oceňuji, že film chce jít i trošku jiným směrem a podle mě se mu to i daří, měl bych však možná strach, jestli dovede na hodinu a půl zabavit i ty malé diváky, pro něž bude možná až příliš opravdový, a tudíž pohádkově obyčejný.

zdroj: Bontonfilm

Rozhodně jde ale o úctyhodný filmový počin, který ukazuje, že česká filmová pohádka může mít víc tváří, než si spousta diváků myslí. Pořád je to hezké, zábavné, dobrodružné i dojemné, herci jsou přinejmenším fajn (a zlá Jana Plodková je skvělá) a dobře se na to dívá. Menší množství okoukaných, na druhou stranu však prověřených pohádkových prvků však může být pro někoho problém. Pokud však máte chuť na pohádku, která zkouší být trošku odlišná a zároveň je svá, měli byste Hodinářova učně vyzkoušet.