Podle stále podřadnějších textů Michala Viewegha vznikají ještě trapnější filmové přepisy – nejnověji se to týká koprodukčního Případu nevěrné Kláry, o který v prvopočátcích projevili zájem italští filmaři; však také žárlícím nešťastníkem je tu zamilovaný Ital, vznětlivý a podezíráním mučený učitel hudby Luca, již několik let usazený v Praze. Už výchozí syžetová osnova je plochá, avšak u nás dosud neznámý Roberto Faenza, režisér a scénárista v jedné osobě, ji posunul až za hranice groteskně neumělého ztvárnění, zvláště v pak českém dabingu zahraničních herců, oprávněně vzbuzujícím posměšky.
Téma žárlení může nabývat nejrůznější podoby, může vycházet z tragického i komického půdorysu, jenže Případ nevěrné Kláry je tvarově rozpadlý. I když by rád rozdával místy až lechtivou zábavu, ve které nechybí erotické výjevy, výsledkem je rostoucí nuda celého příběhu, zaviněná ztrátou jakékoli přitažlivosti. Přitom Faenza by chtěl splétat dva jakoby modelově uspořádané milostné vztahy, které hynou na úbytě, protože je buď rozežírá podezírání nebo naopak bezbřehá volnost, zbavená nejen žárlení, ale vlastně i zájmu o milovanou osobu.
Zatímco první eventualitu – žárlivost – naplňuje výše zmíněný Luca, druhou praktikuje soukromý detektiv Denis, jehož si Luca ke sledování milenky najal. Detektiv má zjistit, zda jej dívka Klára, ještě studentka, nepodvádí s obšournicky vlezlým konzultantem. Jestliže Luca vše ničí nedůvěrou a citovým vydíráním, které se nezastaví ani před sebevražedným pokusem, Denis příliš pozdě seznává, že cenné příležitosti nechal volně proplout mezi prsty, aniž je zachytil. Jeho manželka Ruth jej posléze opouští, znechucena odtažitou volností, jakou jí poskytuje. Mezi „očkem“ a jeho klientem, které spojí paradoxně si blízký osud, dokonce vznikne svérázné přátelství. Denis pak z jakési ohleduplnosti ničí veškeré záznamy, které by připouštěly různorodý výklad. Luca z jeho úst vyslechne i varování: „Vy si neumíte představit, že je věrná.“
Případ nevěrné Kláry je ukázkou planě mondénního dílka, které se – zásluhou kameramana Maurizia Calvesiho – vyžívá v líčení výstavně zařízených interiérů, turistických pohledů na Prahu i na italské Benátky, kam se dějové přemety na čas přesunou. Obraz Prahy i Benátek však nepřesáhne rozměr vyšisované kulisy, nevypovídající nic o své době. Selhávají i ty okamžiky, které měly vyznívat humorně (třeba Denisovo pozorování obuvi na nohách klientů), do ztracena vyšumí předpokládaně dojímavý motiv malého chlapce s mimořádným hudebním nadáním, který však odmítá mluvit a komunikuje jedině hudbou, případně Denisově přiznání dívce, že ji má sledovat a dokonce zbraňovat v případných nepravostech. Vyprávění obohacují občasné (video)průhledy skrze miniaturní kameru či fotografie, které zajišťují hlavní průkazní materiál – avšak ani to nezjednává zamýšlené ozvláštnění, jsou to pouhé mechanické vsuvky.
Faenzovu snímku schází lehkost. Ztroskotává na selhávajícím realizačním umu, na absenci solidního řemesla, které ohromuje v jinak bezcenných amerických variantách téže látky. Režisér se přiklonil k poetice rozbředlých telenovel, jak prozrazuje nejen unylé inscenační pojetí, ale zejména toporné, jakoby zatuhlé herectví. Tuzemští dabéři tento skluz pochopili správně, když dialogy tlumočili s právě takovou seriálovou dikcí, zbavenou mnohotvárnosti. Postavy totiž jen popocházejí z místa na místo, zarputile (či naopak oddaně) se tváří a vedou řeči jak v nějakém ochotnickém představení. Třeba u Lukovy češtiny schází jakýkoli náznak toho, že se nejedná o jeho mateřštinu.
Téměř anonymní je mezinárodní herecké obsazení: Lauru Chiattiovou, představitelku podezírané Kláry, jsme nikdy neviděli, Claudio Santamaria, jenž sehrál žárlivce, se několikrát mihnul na televizní obrazovce (nejdůležitější je Bertolucciho Obležení, též známé pod názvem Spoutaná). Jedině skotského rodáka Iaina Glena, jenž ztvárnil obezřetného detektiva, si můžeme pamatovat z více děl, počínaje dávným seriálem Strach a konče několika díly Resident Evil. Za českou stranu této trojici stejně bezbarvě sekundují Miroslav Šimůnek, Anna Geislerová či modelka Pavlína Němcová, jejíž filmová kariéra se ovšem roztáčí výhradně v zahraničí.
