Novozákonní příběh Panny Marie, původně obyčejné dívky, jíž nebeský posel jednoho dne sdělí, že se stane matkou Mesiáše, lákal ke zpracování mnohé umělce. Protože evangelia jsou v tomto ohledu na slovo skoupá, umělci si různě domýšleli. Opěvovali ji básníci (již od Danteho a Petrarky), pronikla do dramatických děl. Ani filmaři nezaháleli. Jako vzor až (sebe)obětavé mateřské lásky ji pojednali Franco Rossi v Dítěti jménem Ježíš (1987) nebo Jean Delannoy v Marii Nazaretské (1994).
Nalezneme však také pohledy různě provokující, např.Godardovo Zdrávas Maria (1986) s pověstným záběrem obnaženého břicha budoucí rodičky. V montypythonovské parodii Život Briana (1979) vystupuje jako hřmotné a klevetné alter-ego skutečné Bohorodičky, jako matka jiného, nedobrovolného a smolařského mesiáše.
Catherine Hardwickeová v Příběhu zrození postupovala s maximální pietou. Zhmotňuje i zjevení, byť naštěstí nikoli v podobě anděla s křídly. V doslovných obrazech líčí jednotlivé fáze Mariina těhotenství, souběžně sleduje další událostí, najmě putování tří mudrců ze vzdálených východních končin, vedených „hvězdou betlémskou“ (což je vyloženo jako unikátní splynutí tří planet do jediného svítícího bodu). Pozornost je však věnována krutému římskému místodržícímu Herodovi, jenž neváhal nařídit (dle křesťanské tradice) vyvraždění všech malých dětí, když k němu dolehla zvěst o narození budoucího židovského krále. Film neřeší, že Herodes zemřel čtyři roky před Ježíšovým narozením...
Příběh zrození se může právem chlubit v rámci možností věrnou rekonstrukcí dobových poměrů. Vidíme zařízení, jaká se mohla používat ve starověké Judeji, navštívíme skromné příbytky poddaného obyvatelstva i přepychový palác, nahlédneme do olivových hájů, míjíme skromná políčka, putujeme spolu s hrdiny přes kamenité pustiny i brodíme se říčním tokem. Spatříme, jak se lidé v oněch dobách oblékali, jaké dodržovali obřady, kdo byl komu i v rámci rodiny podřízen. Do této jistě působivé kulisy je však zasazen jen málo životný příběh. S krajní popisností, bez nejmenší invence se podřizuje – jakoby s posvátnou bázní – biblické předloze, zvláště Lukášovu evangeliu. Jako pouhá ilustrace však jistě obstojí.
Režisérka promarnila i ty vzácné příležitosti, kdy mohla více přiblížit přísné židovské mravy – vždyť již zasnoubená, ale dosud panenská Marie, tvrdící nepříliš přesvědčivě, že otěhotněla díky zázraku, je málem ukamenována, protože se provinila vůči platným náboženským příkazům. Právě v této vypjaté scéně se plně obnaží plochost celého pojednání, nejen tento okamžik vyhlíží, jako kdyby si právě z takových nemohoucně pojednaných situací tropili žerty výše zmínění montypythoni (viz scéna kamenování v Životě Briana). Kýčovitý je i obraz s mohutným sloupem světla, z nebes ozařujícím chudičkou stáj, kde Marie porodila.
Příběh zrození zaplňuje pestrá plejáda nejrůznějších postaviček. Zalidněna jsou veškerá navštívená místa; akční vzruch vnášejí hlavně jízdní vpády Herodových vojáků, avšak toto vše nepřesahuje obvyklý barvitý kolorit podobně zacílených snímků. Mariin nízký věk decentně naznačují i její dovádivé hry s kamarádkami nepříliš mladšími; pochopíme, proč andělským zvěstováním znepokojená dívka, rozpačitá z vnucených zásnub, putuje k již postarší matce budoucího Jana Křtitele, překvapivě Ježíšova vrstevníka. Básnivou idylu dokresluje i pozvolné Mariino sbližování s jejím zprvu nedůvěřivým Josefem, jenž se stává oporou nejcennější. Vypravěčsky i inscenačně strnulou syžetovou rovinu, rádoby oduševnělou nákladem ušlechtilostí, pak naprosto devalvují směšně procítěné, téměř ochotnicky pronášené proslovy typu „Všichni jsme dostali dar“. Uvědomíme si, nakolik je angličtina coby dorozumívací jazyk starověkých židů (i nežidů) směšná.
Příběh zrození sice dosáhl jisté věrohodnosti v typologii postav (Marii ztělesnila Keisha Castle-Hughesová, Josefa ztvárnil Oscar Isaacs), méně však již v jejich výrazově málo proměnném, spíše didaktickém rozkreslení. Hardwickeová natočila dílo nikoli pompézní, byť i takové rysy v něm promžiknou, nýbrž mdlé – vyhlíží, jako kdyby povstalo někdy před půlstoletím.
