Od jejich seznámení (a od filmu Před úsvitem) uplynulu už 18 let a jejich vztah je dnes pochopitelně někde o dost jinde (například mají malou dceru). A chtějí se v krásném Řecku sejít s pár kamarády a poklábosit.
Struktura filmu je opět velmi podobná. Od začátku do konce se celý film (téměř v reálném čase) mluví, a 90 procent toho mluvení obstarají dva hlavní protagonisté (protože 90 procent filmu na plátně není nikdo jiný).
A pořád to funguje. Sice o trochu méně, než posledně, ale funguje to. Není to nic revolučního, viděli jsme totéž už mockrát s jinými herci a od jiných tvůrců, ale je to pořád dojemné i vtipné. Jen občas ty proslovy začínají připomínat slabšího Woodyho Allena (když mluví někteří z hostů u stolu) - někdo něco řekne, je jasné, že se máme dojmout, protože to řekl dojemně, ale když si rozebereme obsah jeho souvětí, je to vlastně strašná hovadina (což platí také pro většinu Allenových filmů z posledních let).
To, že Linklater dokáže natočit 100minutový film, který vypadá, jako kdyby jeho natáčení trvalo méně než 200 minut, a to, že tento film je dojemný i vtipný, aniž by k tomu potřeboval něco víc, než dva herce a pár řeckých exteriérů... To je skutečnost, nad kterou by se měli lidi zamyslet. Například lidi, kteří produkují české filmy.
Hodnocení: 60 %
