Takže lidi, při psaní recenze novýho projektu Jana Švankmajera bych moh přímo kopírovat Anděla. Ale posuďte sami-
v jednom z prvních obrazů filmu vidíme klasického prodavače vánočních ryb- plášť, kádě, podběrák, váha, noviny na zabalení. Fronta se však sestává převážně z ženskejch. A teď chlapík loví, loví v kádi. Nevyloví kapra. Vyloví dítě. Zváží ho, zabalí do novin, šťastná zákaznice si ho strká do síťovky. Řikal jsem si: „sqělýýýý!“ a těšil jsem se dál.

Jenže brzo jsem se dotěšil.
Story: chlápek a ženská, nemůžou mít dítě. Ženský (Božena Horáková- Veronika Žilková) to už evidentně leze na mozek. Pokoj plný plínek a malých oblečků a břicho pustý jak Sahara. Na radu souseda Štádlera (Pavel Nový) koupí chlápek (Karel Horák- Jan Hartl) chatu. Vykope pařez a pařez oseká do podoby děcka. Tehdy se ženská finálně a nezvratně zcvokne. Narve pařez do plínek a začne se k němu chovat jako k opravdovýmu dítěti. Chlápek jí to chvilku vymlouvá, ale její: „NEBER MI MOU NADĚJI!“ a vytřeštěnej obličej svědčí o tom, že tohle NENI prdel. A NENI. Ženská známejm nakuká, že čeká děcko. Začne nosit polštáře velikosti fiktivního zárodku a příkladně se pokládá do role budoucí maminky. O víkendech pak chlapíka téměř podvádí s pařezem. Po devíti měsících ona jako pařez porodí, lépe řečeno dojde k transcendentálnímu přenosu a z pařezu je živej pařez. Ženská teď děcko chrání přede všema, kdo by na něj chtěli sáhnout. To by ráda hlavně pani Štádlerová (Jana Kretchmerová) a její dcerka Alžběta (fakt slečna-nevydejchatelná Kristina Adamcová), který jsem přál co nejrychlejší a nejbrutálnější smrt v Otesanově žaludku a ona to děvka furt přežívá! Otesan žere a žere a všechny asi sežere.

Příběh má tři části- Chceme dítě a nemáme ho, čekáme pařez, vychováváme si vlastní smrt. Je to ploché jak plochá dráha a vítěz předem jasnej, stejně jako Tyson. Od druhý části režisér navíc svýho Otesana futruje reálným čtením slavný pohádky, doprovázený názornou, poměrně ftipnou animací. Slečna fakt neumí číst, ale jestli je to pokus o přiblížení bolesti rodit pařezy, tak to beru.

Figury jsou, asi naschvál, strašně předvídatelný. Ženská Veroniky Žilkové je sice pěkná, ale hystericky úchylná kráva. Většinu filmu chytá muže za nohy a řve: „NEBER MI MOJE DÍTĚ! JE TO MOJE DÍTĚ!!!!!MMMMNNNNNNNNW“, anebo brečí, když Otesan zrovna někoho pořádá. Chápu, že tímhle asi autor vyjadřuje souboj mezi mateřskou láskou a smyslem pro realitu. Jenže patosem a hysterií to nevyválčí.
Jan Hartl z hysterie vyplavává častěji, a to se na něj pak s chutí dívá. Jenže i na něm je vidět, že s konfrontací s oživlým pařezam má minimální hereckou i občanskou zkušenost.

Ani sousedka Jany Kretchmerové vpodstatě nemá co hrát. Tatík Pavla Nového sází na povislé tepláky a pivo k obědu. Asi pět vět řekne normálně, zbytek jde přes kosti. To nejlepší na konec- přítomnost její dcerky, charakterově vpodstatě zajímavé bytosti (3/4 filmu je exponována negativně, aby se pak o Otesana starala- je pro mě nejděsivějším zážitkem z filmu. Uznávám, že se režisérovi povedlo negativní figuru obsadit anti-sexuální, nevkusnou osobou, která hraje, jako že to neumí a čte, jako že to neumí. Ale já si myslím, že to takhle režisér nechtěl. jestli ano, tak jsem to nepoznal, mam právo za to dostat přes držku, ale budu se bránit.

Vizuální stránka věci je zábavná do té míry, že člověk to nějak odsedí. Jenže ani kvůli animaci, ani kameře, ani výbornému zvuku Ivo Špalja** nejsem ochotnej nechat se tahat za nos placatou vyprávěnkou, která končí dřív, než začne a krom toho končí stejně, jako to ta slečna přečte z knihy o pár desítek minut dřív!!!

Pár vtipů, několik geniálních scén, špatné role ve špatném scénáři, bezmocní herci- nic, po čem bych extrémně toužil.