Ona se odehrává v blízké budoucnosti, kdy se z chytrých telefonů stávají ještě chytřejší. Společně s tím se společnost ještě více posouvá k přetechnizované odosobněnosti a přirozeně hledá další prostředky sociální komunikace. Jonze vám ale tuhle myšlenku nijak násilně necpe. Raději ji jemně načrtává skrze svého hlavního hrdinu, Theodora (skvělý Joaquin Phoenix), který se živí tím, že píše na zakázku osobní dopisy, což je v době bleskové komunikace emaily, jež rovnou diktujete do počítače už poměrně výjimečná věc. Theodore sám je zvláštní chlapík. Je citlivý, což ve spojení s faktem, že se jeho manželství zhroutilo a nyní už jen čeká na finální ránu v podobě podepsaných papírů, z něj vytváří osamělou osobnost s občas podivnými změnami nálad. Že je Theodore citlivý až ke své škodě podtrhne fakt, že se odmítne vyspat s Olivií Wilde, což jej řadí do kolonky divnějších lidí, které nechápete.

zdroj: tisková zpráva

Popravdě je ale Jonzeho vykreslení Theodora a jeho vztahů naopak velmi pečlivé a díky tomu uvěřitelné. Takže ve chvíli, kdy přijde technologický přelom, inteligentní samoučící se operační systém pro váš mobil a počítače, má hlas Scarlett Johansson, je vtipný, pardon, vtipná, chápavá a jmenuje se Samantha, jasně vidíte, k čemu tohle všechno vede – a hlavně to chápete. Ona je minimalistický film, vystačí si s pár herci, prim hrají dialogy a ostatně ty nejdůležitější rozhovory ústřední romantické dvojice mají viditelného jen jednoho aktéra, protože Samantha je prostě pořád jen program bez těla. O to větší důraz je kladen na dialogovou stránku filmu a o to více zní rozhovory přirozeně a uvěřitelně.

zdroj: Archiv

Ona funguje ve dvou rovinách – jako romantický film i jako sci-fi. V tom druhém případě se vrací ke kořenům žánru, kdy šlo skutečně o vědeckou fikci. Samantha zde neplní jen pasivní roli romantického objektu bez těla. Film pracuje s úvahami, jak by se mohl chovat samoučící program, který je schopen komunikovat na zcela jiné bázi než člověk, k němuž byl stvořen jako společník. Řeší tyto otázky a z faktu, že Samantha je fakticky jiná bytost vytváří i části zápletky. Ona není jen o tom, že chlapík má opravdu hodně rád svůj mobil. Ostatně během filmu je i příjemně nenuceně naznačeno, že další technologický rozvoj a celkově rozvoj globální komunikace může vést ke společensky akceptovaným zvláštním vztahům, které oproti fyzickým „chozením“ a kamaráděním budou postrádat určitou část komunikace.

zdroj: tisková zpráva

Ale zároveň to vše pracuje jako analýza a metafora vztahu. Chcete-li, můžete mnoho sci-fi motivů vnímat jako ekvivalent přirozeného vývoje romantického vztahu. Od prvotního přátelství, opatrného uvědomování si hlubších emocí, přes zběsilé zamilované ponoření se do vztahu až po první problémy v komunikaci, otázku role obou lidí... A právě tady Jonze a Ona boduje. Netlačí na pilu, nevytváří absurdní momenty přitažené za vlasy. Těží z uvěřitelnosti citů všech aktérů a když už předkládá nějaké lehce načrtnuté otázky, nenabízí na ně hned primitivní odpovědi. I když je vztah mezi Theodorem a Samanthou fantaskním, divák v něm nejspíše najde mnoho známých momentů a emocí.

zdroj: tisková zpráva

Právě ale tahle emocionální drobnokresba a minimalistický přístup dělá z Ona (Ní?) snímek, na který nejde jít v jakékoliv náladě. Je velmi citlivý, přemýšlivý, ale celé tohle pečlivě vystavěné aranžmá se může zbořit prostě jen proto, že v tu chvíli máte náladu na trochu jiný žánr a nebo proto, že vtipný chlapík v řadě před vámi začne bavit svůj doprovod hláškami o Skynetu. Ona nenabízí snadné marketingové, prefabrikované emoce jako 12 let v řetězech a proto se vyplatí se na ni trochu připravit a vychutnat si ji. Protože podobně procítěný a i přes svou premisu uvěřitelný romantický film tu dlouho nebyl.

Hodnocení: 90 %