Výborný herec, ale také někdy nevypočitatelný a nespolehlivý. V nedávné minulosti mu herecký i osobní život kazily alkoholové výstřelky. Geniálně zahrál svůj part, ale vzápětí se kvůli němu rušila představení. Své fanoušky však neztratil, a i když mu některé herecké příležitosti možná utekly, režiséři na něj nezanevřeli.
"Každý člověk chce být pánem, ale často bývá spíš sluhou," řekl před časem při premiéře Dona Quijota z dílny dvojice Lasica-Satinský, v němž exceloval po boku Jiřího Lábuse. V současnosti vystupuje například na scéně pražského divadla Divadla Ungelt a objevuje se v řadě nových českých filmů.
Rodák z Liberce vystudoval nejprve herectví na brněnské konzervatoři a v roce 1977 absolvoval Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze. Po studiích nastoupil do Divadla na Vinohradech, kde působil až do roku 1985. Na vinohradské scéně jej neminul Shakespearův Romeo či Želmír v Klicperově Hadriánovi z Římsů. Následovala Kaiserova téměř desetiletá éra v pražském Divadle Ypsilon, kde se objevil například ve Schmidově inscenaci Dvořákova a Klímova Matěje Poctivého či v kmenové hře divadla Amerika podle románu Franze Kafky.
Již tehdy začal vystupovat v samostatných pořadech s kolegou z Ypsilonky Jiřím Lábusem (Jsme sví, 1988). Brzy je proslavily televizní pořady plné scének a gagů: Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta, Zeměkoule. Diváci si určitě pamatují Kaiserovu ještěrku nebo klíště. Fanoušky neztrácí ani jejich nekonečný seriál o rodince Tlučhořových, který měl premiéru na rozhlasových vlnách již v roce 1991. Projekt, v němž dvojice namlouvá všechny postavy, od loňska nalezl pokračování na webu.
V roce 1993 se Oldřich Kaiser stal členem činohry pražského Národního divadla, kde nastudoval například roli Jaga v Shakespearově Othellovi a další. Po šesti letech ze zlaté kapličky odešel. Zářil poté v Divadle Bez zábradlí Karla Heřmánka, kde účinkoval v Kishonově komedii Byl to pták! nebo v Gogolových Hráčích. Závěrem sezony 2003/2004 se pak Kaiser kvůli problémům s alkoholem na nějakou dobu z pražského divadelního života vytratil. Od roku 2006 jej však diváci opět vídají, a to mimo jiné v komorním Ungeltu.
Na filmovém plátně Kaiser debutoval v Kachyňově poetickém snímku Láska (1973), po boku Daniely Kolářové si zahrál v úsměvné romanci téhož režiséra Setkání v červenci (1978). Následovaly další většinou komediální snímky. Na počátku 90. let mu filmaři příliš příležitostí nenabídli, objevil se pouze v pokračování série Slunce, seno ... a ve snímku Amerika. Velký filmový comeback pro něj zato znamenal Svěrákův Tmavomodrý svět z roku 2001, v němž Kaiser zaškatulkovaný většinou jako bavič brilantně ztvárnil tragickou roli letce. Hlavní role jej pak čekaly ve filmech Žralok v hlavě (2005) či Obsluhoval jsem anglického krále (2006). V poslední době se objevil ve snímcích Líbáš jako bůh nebo Pouta.
Účinkoval také v řadě televizních inscenací či seriálů (Dynastie Nováků, Nemocnice na kraji města), spolupracuje s rozhlasem, věnoval se i dabingu.
Jeho dlouholeté manželství s herečkou Naďou Konvalinkovou skončilo v roce 2005 rozvodem. Jejich dcera Karolina, jež si rovněž vybrala herecké povolání, v současnosti s otcem vystupuje v jednom z představení divadla Ungelt.
