Film režisérky a scenáristky Claire Denisové 35 panáků rumu pojednává o výjimečných, jedinečných okamžicích v životě a jednom pomalu plynoucím, láskyplném i trochu melancholickém vztahu otce a dcery.
Lionel (Alex Descas) je řidičem RER, pařížských vlaků, které vedou až na vzdálená předměstí, odkud lidé denně dojíždějí za prací do vnitřní Paříže a navečer se zase vracejí do svých sídlištních bytů. V jednom takovém bydlí i Lionel se svou dcerou Joséphine (Mati Diopová), kterou po smrti ženy sám vychoval. Žijí spolu v tiché harmonii, do níž nenechají proniknout ani své přátele. Zůstali jeden pro druhého, ale Joséphine dospívá a bude chtít žít i svůj vlastní život. Čas běží a Lionel si začíná uvědomovat, že přichází změna, která může znamenat i jejich rozloučení.
Harmonický vztah otce a dcery je je založen na vzájemné důvěře a úctě, a přestože se zdá, že vlastně nikoho dalšího nepotřebují, součástí jejich malého soukromého světa jsou i další dva obyvatelé předměstského pařížského činžáku – Lionelova bývalá přítelkyně, taxikářka Gabrielle, a osamělý tulácký Noé (Grégoire Colin), žijící jen s tím, co mu zanechali rodiče – se starým nábytkem a starou kočkou. Nevyslovený pocit pospolitosti, vzájemné péče a jistoty ale dostává první trhliny ve chvíli, kdy jeden z Lionelových kolegů odchází do penze a Lionel je konfrontován s uplývajícím časem a nutností změn, již si dosud odmítal připustit. Nastal čas, aby Jo začala žít svůj život – a Lionel také...
Režisérka svou studii o dospívání, stárnutí, nadějích a ztrátách vypráví především prostřednictvím pocitů, pohledů a gest, které vypovídají o jejích postavách, jejich vztazích a malých velkých věcech života. Ačkoli Denisová zasazuje své filmy do problematického sociálního kontextu, hlavním tématem jsou v nich mezilidské vztahy, které sleduje skrze výtvarně senzitivní kameru zaměřenou na „řeč těl“. Ve snímku skromném na dialogy vynikne nevyřčená touha a erotická přitažlivost.
Téma odpoutávání se dětí od svých rodičů Claire Denisová opřela o životní zkušenost vlastního dědečka, který sám vychovával svou jedinou dceru a už se nikdy neoženil. Dráždivou atmosféru filmu podporuje hudba skupiny Tindersticks a také vynikající kamera Agnès Godardové, režisérčiny dlouholeté spolupracovnice.
