Naprosto osvětleno (Everything is Illuminated), stejnojmenná adaptace úspěšného románu Jonathana Safrana Foera od debutujícího scénáristy a režiséra Lieva Schreibera, zůstává za očekáváním. Jestli se Foerova kniha odehrává během dvou stovek let a oplývá širokým spektrem charakterů i magickou absurditou, pak Schreiberův snímek si vystačí s výtahem o velikosti pohlednice. Mimo Foerových fanoušků může Naprosto osvětleno zaujmout obsazením Elijaha Wooda do hlavní role a v tuzemsku také tím, že se zde podstatná část filmu natáčela.

Jonathan Safran Foer (Elijah Wood) je mladý americký žid. V usedlém obleku, se staromódní patkou a s masivními brýlemi vypadá, jako kdyby se pohyboval mimo čas a prostor. Jeho největší a jedinou vášní je sběratelství. S nesmírnou pečlivostí sbírá všechno, co se týká jeho rodiny. Prý „aby nezapomněl“, jak říká. Z filmu není jasné, co přesně by se stalo, kdyby zapomněl, ale z Jonathanovy stísněné tváře lze usuzovat, že by to bylo strašlivé. Rodinných artefaktů v igelitových pytlíčcích má Jonathan plnou stěnu. Nejzásadnější je momentálně starodávná, vybledlá fotografie. Jonathanův mladý dědeček se z ní usmívá ve společnosti hezké ženy jménem Augustine, která mu měla za války na rodné Ukrajině zachránit život.
V Oděse mezitím žije Jonathanův vytáhlý vrstevník Alex (Eugene Hütz), který se od zakřiknutého hrdiny liší ve všech směrech. Nosí teplákovou soupravu a frajerskou čapku. Ve tváři mu hraje všeznalý úsměv, za kterým se třpytí zlatý zub. Alex obdivuje Michaela Jacksona, černochy, hip hop a židy naopak vůbec nemusí. Možná proto, že se jeho rodina živí prováděním bohatých Američanů, kteří na Ukrajinu jezdí pátrat po svých židovských předcích. Žádný div, že si Alexe a jeho děda Perčova (Boris Leskin) najme i Jonathan. Alex bude se svou téměř surrealisticky lámanou angličtinou Jonathanův překladatel a děd, který se s oblibou prohlašuje za slepce, řídí obstarožního trabanta. Na cestě ukrajinským venkovem k záhadnému Tračimbrodu muže doprovází také dědův pes Sammy Davis Jr. Jr., který ve Schreiberově pojetí funguje zejména jako instantní injekce dojetí a soucitu.
Cesta vede nejprve od oděských památek (přístav, proslulé Potěmkinovy schody) k zahnědlým kapitolám nedávné historie (zamořená území, opuštěná sídliště). Rozdíly mezi frajerem Alexem a cizincem Jonathanem i ukrajinský svéráz zprvu formují Naprosto osvětleno jako lehoulince absurdní komedii přístupnou nejširšímu publiku. S tím, jak se trabant blíží Tračimbrodu, začnou na plátno vzlínat starší a temnější vzpomínky na válku, antisemitismus a pogromy. Snímek následně získává vážnější barvu, která ale při plakátové jednoduchosti postav nevyznívá přesvědčivě.

Příběh je zjednodušený do prostého pátrání po obětech holocaustu ozvláštněného záhadou s nepříliš uspokojivým vyvrcholením. Scény jsou statické, spoléhají na rádoby výhružný nebo bizarní detail. Minimálně v úvodu film těží z precizních dialogů, celkově ovšem za literární předlohou pokulhává a slouží spíš jako její reklama, než svébytný kus. Spíš, než Schreiberovo umírněné, si Foerova kniha zaslouží zpracování kusturicovsky divočejší a rozmáchlejší.

Elijah Wood je v Jonathanově úboru nanejvýš bezbranný a ve té úporné nemohoucnosti jej režie drží celou dobu. Hützův Alex je živější, ale prostor, který mu Wood svou pasivitou uprazdňuje, nedokáže zaplnit. Ve srovnání s tím, jak charismatický dokáže Hütz být jako frontman kapely Gogol Bordello, se mi zdá, jako kdyby se trochu styděl. V takové situaci je nejsilnější figurou mlčenlivý děd v podání veterána Leskina. Příjemným překvapením je noblesa Laryssy Lauretové, která se objeví v poslední třetině snímku.
Obrazy kameramana Matthewa Libatiquea (Rekviem za sen (Requiem for a Dream)) jsou prosté přílišného patosu, flashbacky signalizuje vycizelovaná „osvětlující“ běloba. Střihači Marcus a McKay elegantně propojují české exteriéry s ukrajinskými reáliemi. Pasáže „na cestě“ Schreiber podkresluje řvavou etnickou kutálkou.