Některé herecké role vyžadují víc než jen naučit se scénář a trefit správnou emoci před kamerou. Filmoví a seriáloví herci někdy před natáčením tráví celé měsíce osvojováním dovedností, ke kterým by se za normálních okolností možná nikdy nedostali. Ať už jde o balet, pilotování vrtulníku nebo přednášku z fyziky v cizím jazyce, výsledná scéna často zabere jen několik minut. Příprava na ni ale může připomínat druhé zaměstnání.
Kate Winslet (vlevo vzadu) během natáčení filmu Avatar: Cesta vody
zdroj:
Profimedia.cz
Kate Winslet
Natáčení filmu Avatar: Cesta vody znamenalo pro herce úplně nový druh fyzické přípravy. Velká část snímku Jamese Camerona vznikala pod hladinou a Kate Winslet se proto společně s ostatními členy obsazení učila freediving, tedy potápění na nádech. Nešlo přitom jen o to zůstat několik desítek sekund pod vodou. Herci museli být dostatečně klidní, aby zároveň dokázali hrát a soustředit se na své pohyby. Winslet se během tréninku dostala až na dechberoucích sedm minut a 14 sekund bez nádechu. Schopnost, kterou si osvojila kvůli filmu, se tak stala jedním z nejslavnějších zákulisních příběhů celého natáčení.
Tom Cruise během natáčení Mission: Impossible – Fallout
zdroj:
Profimedia.cz
Tom Cruise
U Toma Cruise už asi nikoho nepřekvapí, když se kvůli několika minutám filmu naučí něco, na co ostatní lidé potřebují roky. Pro Mission: Impossible – Fallout se pustil do pilotování vrtulníku, protože chtěl náročnou leteckou honičku skutečně natočit sám. Přibližně tři měsíce intenzivně studoval teorii a trávil dlouhé hodiny ve vzduchu, aby byl schopný bezpečně ovládat stroj a zároveň před kamerou hrát Ethana Hunta. Naučil se dokonce mimořádně obtížný spirálovitý sestup, při němž vrtulník prudce klesá a zároveň zatáčí. Filmový štáb navíc musel do kabiny umístit kamery tak, aby bylo jasně vidět, že za řízením skutečně sedí Cruise.
Natalie Portman ve filmu Černá labuť
zdroj:
Profimedia.cz
Natalie Portman
Černá labuť patří mezi filmy, u nichž se příprava hlavní představitelky téměř stala součástí jejich legendy. Natalie Portman se kvůli roli profesionální baletky pustila do zhruba ročního intenzivního tréninku. Zpočátku cvičila několik hodin denně, s blížícím se natáčením se ale příprava rozrostla až na osmihodinové dny kombinující balet, posilování, plavání a nácvik choreografie. Musela si osvojit nejen jednotlivé pohyby, ale také držení těla a způsob, jakým se profesionální tanečnice pohybují i mimo jeviště. Ne všechny nejnáročnější prvky ve filmu samozřejmě předváděla sama a produkce využívala taneční dublérky, rozsah její přípravy byl ale na hollywoodské poměry mimořádný.
Margot Robbie ve filmu Já, Tonya
zdroj:
Profimedia.cz
Margot Robbie
Podobně fyzicky náročná proměna čekala Margot Robbie ve filmu Já, Tonya. Představovat slavnou krasobruslařku Tonyu Harding totiž znamenalo, že herečka musí před kamerou působit alespoň trochu jako člověk, který strávil celý život na ledě. Robbie měla určitou zkušenost s ledním hokejem, krasobruslení ale představovalo úplně jiný svět. Několik měsíců proto intenzivně trénovala a učila se přejezdy, otočky, nájezdy i způsob pohybu typický pro Harding. Nejextrémnější skoky pochopitelně zůstaly na profesionálních dublérkách a trikových efektech. Trojitý axel, který Harding proslavil, totiž patří mezi tak náročné prvky, že jej nezvládne ani většina profesionálních krasobruslařek.
Cillian Murphy ve filmu Oppenheimer
zdroj:
Profimedia.cz
Cillian Murphy
Oppenheimer přinesl Cillianu Murphymu poněkud jinou výzvu. Ve filmu se objevuje scéna připomínající skutečnou epizodu ze života fyzika Roberta Oppenheimera, který během svého působení v Nizozemsku přednášel tamním studentům v nizozemštině. Murphy se proto musel připravit na scénu, v níž před publikem hovoří nizozemsky o fyzice. Nešlo tedy pouze o zapamatování několika jednoduchých vět při objednávání kávy. Herec musel zvládnout výslovnost odborného projevu tak, aby působil jako člověk schopný přednášet složitou vědeckou problematiku v cizím jazyce. Je to přesně ten druh detailu, který ve výsledném filmu trvá krátce, ale pomáhá vytvářet obraz mimořádně vzdělaného a ambiciózního člověka.
Jenna Ortega ve filmu Wednesday
zdroj:
Profimedia.cz
Jenna Ortega
Také Wednesday Addams má ve Wednesday talent, který její představitelka před začátkem natáčení neměla. Jenna Ortega se kvůli seriálu začala učit hrát na violoncello přibližně dva měsíce před první klapkou. Lekce pak pokračovaly během natáčení a herečka se snažila zvládnout především správné držení nástroje, práci se smyčcem a pohyby rukou po hmatníku, aby hudební scény působily přesvědčivě i na diváky, kteří na violoncello skutečně hrají. Výslednou hudbu samozřejmě zajišťovali profesionální hudebníci, před kamerou ale bylo potřeba vytvořit iluzi, že Wednesday svůj ponurý repertoár skutečně ovládá. Ortega se navíc během natáčení učila i šerm a další dovednosti, takže její pracovní dny často pokračovaly tréninkem ještě dlouho po skončení běžného natáčení.
Herectví tak někdy připomíná zvláštní školu, ve které se každý nový projekt může změnit v několikaměsíční kurz něčeho úplně nečekaného. Divák nakonec v kině vidí několik sekund elegantního pohybu, krátkou hudební scénu nebo zdánlivě samozřejmý manévr. Za podobnými okamžiky ale mohou stát stovky hodin tréninku, modřiny, neúspěšné pokusy a nekonečné opakování. Právě tahle práce mimo kameru je jedním z důvodů, proč dokáže dobrý film na chvíli přesvědčit publikum, že se před ním opravdu nachází pilot, baletka, sportovec nebo hudebník – a ne člověk, který se jím musel stát jen na několik týdnů kvůli jediné roli.
