Robert Eggers má evidentně slabost pro monstra, která filmové publikum zná celé generace. Jenže místo toho, aby je pouze oprášil a poslal do kin v modernějším kabátu, vrací se hluboko k jejich původu, folkloru a strachu, který kdysi vyvolávala. Po upířím Nosferatu tak přichází na řadu vlkodlak. Jeho nový horor Werwulf nás zavede do středověké Anglie, kde budou pověry, víra a strach z divočiny stejně důležité jako samotné monstrum.
Na první pohled jde o látku, která Eggersovi sedí téměř dokonale. Režisér Čarodějnice, Majáku, Seveřana a Nosferatu si vybudoval kariéru na filmech, které kombinují historickou věrohodnost s folklorem, mystikou a psychologickou hrůzou. Werwulf proto nepůsobí jako zásadní odbočka, ale spíš jako další logický krok v jeho dlouhodobém zájmu o dobu, kdy lidé nadpřirozeno nevnímali jako pohádku, nýbrž jako možnou součást každodenního života.
Aaron Taylor-Johnson
zdroj:
Profimedia.cz
Vlkodlak, který se musí bát sám sebe
Příběh se odehrává v Anglii roku 1305. Jeho ústřední postavou je němý rolník, kterého pronásleduje trauma z dětství. Žije poměrně klidným životem na farmě se svou rodinou, jenže má problém, který se s každým úplňkem vrací. Je prokletý a proměňuje se v krvelačného vlkodlaka.
Situace se ještě zkomplikuje ve chvíli, kdy do kraje dorazí skupina lovců vyslaných králem, aby oblast zbavila vlků. Hlavního hrdinu přinutí, aby se k výpravě připojil. Muž tak musí nejen bojovat s vlastní proměnou a skrývat před ostatními, čím ve skutečnosti je, ale zároveň chránit svou rodinu a pokusit se zachránit vlastní duši.
Werwulf tedy nebude pouze jednoduchým příběhem o lovu na příšeru. Eggers obrací klasickou vlkodlačí zápletku dovnitř. Hrdina není jen obětí monstra ani lovcem stojícím proti němu. Je zároveň člověkem i zdrojem nebezpečí, které se ostatní snaží zničit. Právě konflikt mezi rodinným životem, vinou, náboženským strachem a nekontrolovatelným násilím může dát známému hororovému archetypu výrazně tragičtější podobu.
Lily-Rose Depp
zdroj:
Profimedia.cz
Režisér navíc znovu spolupracuje se scenáristou Sjónem, s nímž napsal už Seveřana. Islandský autor má k folkloru, mytologii a historickým tématům blízko, takže není velkým překvapením, že se podílí také na středověkém vlkodlačím hororu. Eggers a Sjón film společně napsali, přičemž Eggers se zároveň ujal režie a patří mezi jeho producenty.
Za kamerou stojí Jarin Blaschke, další z Eggersových dlouholetých spolupracovníků. Společně už vytvořili výraznou vizuální podobu několika jeho předchozích filmů a Werwulf má být natočen v téměř čtvercovém poměru stran 1,37:1. Už samotná volba formátu naznačuje, že režisér ani tentokrát nemá v plánu natočit konvenční studiový horor.
Známé tváře z předchozích Eggersových filmů
Hlavní roli ztvární Aaron Taylor-Johnson, který se s Eggersem potkal už při natáčení Nosferatu. Tentokrát však dostává výrazně větší prostor a právě kolem jeho postavy se má celý příběh točit. Pro herce, kterého diváci znají především z akčněji laděných projektů, může jít o jednu z nejzajímavějších rolí posledních let.
Willem Dafoe
zdroj:
Profimedia.cz
Eggers si k sobě přivedl také další známé spolupracovníky. Willem Dafoe se po Majáku, Seveřanovi a Nosferatu vrací do režisérova světa znovu. Obsazení doplňuje Lily-Rose Depp, která hrála Ellen Hutter v Nosferatu, a Ralph Ineson, jenž se objevil už v Čarodějnici a Seveřanovi.
Ve filmu dále účinkují Bodhi Rae Breathnach, Vidal Arzoni, Ned Dennehy, Kate Dickie, Jan Bijvoet nebo Ritchi Edwards. Právě návraty herců z Eggersových předchozích projektů začínají připomínat vlastní stálý herecký soubor. Režisér evidentně rád spolupracuje s lidmi, kteří rozumějí jeho specifickému přístupu k historickým látkám, archaickému jazyku i fyzicky náročnému natáčení.
Werwulf vzniká pod hlavičkami Focus Features, Working Title Films a Maiden Voyage Pictures. Producenty jsou vedle Eggerse a Sjóna také Tim Bevan, Eric Fellner a Garrett Bird. Film se natáčel ve Velké Británii a všechno zatím nasvědčuje tomu, že prostředí bude podobně důležitou součástí výsledku jako samotný vlkodlak. Mlha, lesy, farmy a nehostinná středověká krajina ostatně představují ideální kulisy pro příběh založený na strachu z toho, co může po setmění čekat jen několik kroků za hranicí lidského obydlí.
Po úspěchu Nosferatu se Eggers vrací k tématu, které je možná ještě pevněji spojené s evropským folklorem. Vlkodlak prošel za více než století filmové historie nespočtem podob, od tragických hororů přes krvavé béčkové filmy až po akční fantasy. Eggersův přístup ale slibuje něco jiného: návrat do doby, kdy představa člověka měnícího se za úplňku ve zvíře nebyla popkulturním klišé, nýbrž děsivou pověrou, které lidé mohli skutečně věřit.
Právě v tom může být největší síla Werwulfa. Pokud režisér využije stejnou posedlost dobovými detaily, jakou předvedl ve svých předchozích filmech, nemusí vzniknout jen další horor s vlkodlakem, ale pochmurná středověká tragédie o člověku, který představuje největší nebezpečí pro ty, které se snaží chránit.
Čeští diváci by se měli filmu Werwulf dočkat 31. prosince 2026. Pokud tedy Eggers skutečně natočil tak temný a znepokojivý film, jak napovídají dosavadní informace, závěr roku bude možné v kinech strávit poněkud netradičně: ve středověké Anglii, za úplňku a ve společnosti monstra, před kterým nejde jednoduše utéct.
