Komedie Můj auťák brouk působí jako vozidlo smontované ze starých polotovarů a náhradních dílů. Výsledek sice drží pohromadě, ale jízda v něm vám žádné potěšení nepřinese a na závodění si rovnou můžete nechat zajít chuť. Když producenti ze studia Disney dali tomuto nemastnému a neslanému projektu zelenou, spoléhali patrně na to, že alespoň část diváků (a jejich ratolestí) přivede do kin nostalgie. Filmu totiž předcházelo hned několik hraných disneoyvek, jejichž hlavním hrdinou byl svéhlavý bílý volkswagen jménem Herbie, obdařený vlastní „duší“. První, Můj miláček brouk, vznikla v roce 1968, doposud poslední, Herbie Goes Bananas, v roce 1980. Později v osmdesátých letech na ně navázal pětidílný televizní seriál Herbie, the Love Bug. Plechový protagonista se v těchto filmech (a zejména v tom prvním, jemuž propůjčil svůj um režisér Mary Poppinsové Robert Stevenson) projevoval jako umanutý závodník s netušenými schopnostmi a často absurdním smyslem pro humor.
V Mém auťáku broukovi se hereckou partnerkou Herbieho stala již tradiční hvězda disneyovských remaků Lindsay Lohanová (Past na rodiče, Mezi námi děvčaty). Tentokrát si zahrála Maggie Peytonovou, děvče z rodiny s dávnou závodnickou tradicí, která však nyní prožívá úpadek své někdejší slávy. Ovdovělý otec (Michael Keaton) by své dceři rád daroval k ukončení studií automobil, Maggie si však svůj budoucí vůz musí vybrat na vrakovišti. A právě zde objeví zrezivělý volkswagen brouk, který drží pohromadě už jen – doslova – silou vlastní vůle. Zbytek příběhu už je nehlučně poháněn motorem okoukaných klišé. Maggie zprvu příliš nevěří v Herbieho závodnický potenciál a Maggiin otec pro změnu nedůvěřuje jejím řidičským schopnostem. Oba outsideři však brzy dokáží, že umějí víc, než kolik napovídá jejich zevnějšek, a nakonec společně zvítězí v důležitém závodě NASCAR.
Po herecké stránce na sebe nejvíc pozornosti strhává hlavní hrdina, Herbie, i když jeho výrazové prostředky jsou z pochopitelných důvodů značně limitovány. Tvůrci digitálních triků v čele se zkušeným Johnem Van Vlietem (X-Men, Armageddon) se zřejmě úmyslně drželi zpátky, aby zůstali věrní stylu, jenž udaly původní filmy z 60. a 70. let. Propůjčili tak automobilu pouze omezené mimické schopnosti – mrkání předními světly a úsměvy či šklebení s pomocí předního nárazníku. Herbie umí také bouchat dveřmi, vymršťovat sedadla a v nejnevhodnější chvíli upouštět své tělní tekutiny.
Nejpozoruhodnější projev vlastního duševního života nepředvede Herbie na závodním okruhu, nýbrž mimo něj, když se „zamiluje“ do současné verze brouka, modelu Volkswagen New Beetle. I když se očividně jedná o reklamní tah, vzájemná náklonnost obou automobilů je jedním z nejpůvabnějších momentů celého filmu.
Lidští herci pak vedle Herbieho hrají nikterak pozoruhodné druhé housle. Na výkonu Lindsay Lohanové je snad nejzajímavější fakt, že tvůrci jí museli v postprodukci nechat digitálně zmenšit ňadra, aby film zůstal vhodný pro diváky všech generací. Jakoukoli osobitost postrádá Michael Keaton v roli Maggiina otce, Breckin Meyer (Garfield) jako její bratr i Justin Long (Vybíjená) coby automechanik a Maggiin ctitel Kevin. Matt Dillon (Něco na té Mary je) vytvořil o něco výraznější komickou figurku samolibého závodníka Tripa Murphyho.
Nejvděčnějším publikem Mého auťáka brouka budou patrně malí školáci obou pohlaví; pro kohokoli staršího deseti let je jeho příběh až příliš předvídatelný a nepokrytě prefabrikovaný. Dospělý doprovod se pobaví snad jen nad projevy Herbieho svéhlavosti, kterým přece jen nechybí určitý mírně archaický půvab.
