Téměř dvě stě let starý román Jane Austenové Pýcha a předsudek je, zdá se, trvalou inspirací současných spisovatelů a scenáristů. S jeho dějovými motivy si nedávno pohrával úspěšný Deník Bridget Jonesové, ve filmu Moje velká indická svatba se jeho příběh zase stal společnou platformou pro setkání dvou zcela odlišných kulturních fenoménů: hollywoodské romantické komedie a bollywoodského muzikálu.
Z anglického venkova se úvodní scény filmu přesunuly do indického maloměsta Amristar. Zde žije hlavní hrdinka Lalita (Aishwarya Rai), jedna ze čtyř dospělých sester Bakshiových, jejichž výřečná a temperamentní matka vyvíjí neustálou a téměř zoufalou snahu, aby jim co nejrychleji sehnala ženichy. Když se v okolí objeví americký byznysmen Will Darcy (Martin Henderson), mezi ním a Lalitou nejprve přeskočí jiskra upřímné antipatie, rozněcovaná oboustrannou pýchou i předsudky: on arogantně kritizuje místní zvyklosti, ona zas nesnáší nafoukané cizince ze Západu. Brzy se však ukáže, že pod jejich slovními přestřelkami doutná i žár zcela jiného druhu…
Stojedenáctiminutový snímek je výrazně kratší než většina běžné bollywoodské produkce a i po jiných stránkách jej lze označit za ochutnávku indické kinematografie pro úplné začátečníky. Z typicky bollywoodských prvků jsou zde především masové taneční scény, inscenované při každé příležitosti v exteriérech nebo interiérech – na svatbě, na tržišti nebo v mexické restauraci. Film dodržuje některá omezení, diktovaná indickou tradicí, jako například absenci polibků či jiných erotických kontaktů mezi mileneckými páry. A v bollywoodském duchu zde důležitou roli hrají postavy rodičů a sourozenců, kteří v západních romantických komediích bývají odsunuti na okraj.
Britská režisérka indického původu Gurinder Chadhová (Blafuj jako Beckham) svůj film oblékla do zářivých barev: meruňkové, lososové, žluté, růžové a světle zelené. Příběh velkoryse rozprostřela do nejatraktivnějších turistických lokací Indie, Londýna a Los Angeles. Největší atrakcí přesto zůstává hlavní představitelka Aishwarya Raivoá, držitelka titulu Miss World z roku 1994. Modelka a herečka, považovaná za „královnu Bollywoodu“, v Mojí velké indické svatbě debutuje před mezinárodním publikem. Její hlavní devízou je – vedle oslnivého zevnějšku – také zářivá a sebejistá přirozenost, s níž, jakmile se objeví na plátně, spolehlivě přitahuje všechny divácké pohledy. (Pro film údajně přibrala 10 kilogramů, aby vypadala, podle svých slov, jako „obyčejná dívka, která přehnaně nedbá o svůj vzhled“. Dokonalý make-up a účes však svědčí o opaku.) Na její mužský protějšek, Martina Hendersona (Kruh) v roli Willa Darcyho, tak zbyla úloha druhých houslí. Vedle své partnerky působí poněkud mdle a jejich společné milostné scény jsou jen vlažnými a nepřesvědčivými výměnami replik na pozadí nádherných lokací (což ovšem může být pouze daň za snahu skloubit v jednom záběru tradice Hollywoodu a Bollywoodu).
Vedle většiny současných romantických komedií ze Západu, jejichž nepostradatelnými rekvizitami jsou ironie, nadhled a určitý cynismus, může Moje velká indická svatba působit trochu naivně až prostoduše. Dějové zvraty jsou polopaticky vysvětlovány, něžné city se vyznávají pokud možno na pláži při západu slunce a o určitých věcech se v tomhle filmu prostě nežertuje (těžko si například představit krásnou Lalitu, že by si, tak jako Bridget Jonesová, dělala legraci ze svých obstarožních spodních kalhotek). Přesto má Indická svatba svůj zvláštní exotický půvab a kdo mu přijde na chuť, může se po jeho stopě vydat dál do hlubin autentické bollywoodské kinematografie.
