Zatímco nad Matrixem většina jásala a nad Reloaded ostýchavě kroutila hlavami, Revolutions už je v módě nenávidět.
Film začíná bledě, pokračováním ve volném pádu z konce dvojky. Žádná mini-expozice, žádný zlomík. Nic. Jen přímé pokračování Reloaded.
Vztahy zakrněly v instinkty. Vedlejší postavy se smrskly na ploché paňácy, okolo kterých se prochází, od kterých se nic nechce, kteří nic neudělají. Proč je tu Merovingian kvůli jedné scéně? Měla Monica Bellucciová ty své dva záběry zapotřebí? Kde je Keymaker, kde je Architekt? Na co myslí Trainman? Kde se vzala ta ocelová myslící koule (D-E-M)? Bitvy se soustředí už jenom na násobení nepřátel, či zvýrazňování efektů. Jedinou revolucí je, že stroje začly „cítit“, čili dle Blade Runnera začaly být lidmi. To je sice myšlenka jak zvon, ale Wachowští ji nejsou za žádnou cenu schopní rozvinout.
Režiséři zcela nepochopitelně rezignovali na kličky ze závěrečných kapitol Reloaded (sakra- když ten Architekt řekl, že už se nepotkají, měl jsem pochopitelně za to, že se potkají) a Revolutions jsou už pouze setrvačníkem, který ani není sranda sledovat, jak se rozpadá. Jako kdyby se jim Agent Smith postupně vlámal do série samé. Došla inspirace, došla síla. Výsledkem na papíře je směs těch nejotřepanějších schémat (válčení v Zionu), složité kroucení zápletky (Vědma) a kýče (omračující detaily tisknutých dlaní) sklížená hromadou nekvalitního lepu. Výsledkem v kině je nemilosrdný smích. Ať už v Praze, Berlíně, nebo Seattlu, kde jsme měli možnost to vidět. Strojní Bůh je ale opravdu nápad choré mysli a natahovaný polibek Nea a Trinity může směle soutěžit o nejhorší scénu roku.
Wachowští mají v Revolutions navíc obrovský problém s režií, podobně jako Tarantino v Kill Bill. Ti chlapi nemají chuť pro nepatetický detail. Nejsou schopní zvládnout kompozici. Nemají sílu pro rafinovanost. Naopak. To, co předvádějí, má srovnání snad jenom s Edem Woodem. Strnulá gesta, nemotorné pohyby, křečovité dialogy a nesmyslné jednání. Jenom ty ohromné peníze nastrkané do triků (ať už jakkoli bezúčelných) a výpravy dělají z Revolution alespoň chvilkami eye-candy. Kompletní trilogie má nakonec pouze dva vítěze: zmiňovaného producenta Joela Silvera a herce Huga Weavinga. Silverovi muselo být už před natáčením samotným jasné, že R+R nebude žádná sláva. Přesto do toho nasázel 300 miliónů (včetně těch od Reevese) dokázal z vyšťavených Wachowských dostat dva zcela průměrné filmy, které však zabalil a vypropagoval tak, že zaznamená solidní zisk.
Weaving byl hnusákem Numero Uno už v Matrixu, Reloaded mu před nosem ukradla jenom svůdná Monica Bellucci, ale Revolutions jsou už jenom jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho. Jeho.
