Říká se, že kam čert nemůže, nastrčí bábu. Profesor Dorr si sice vymyslel výtečnou fintu: namluvil staré paní Irmě, že on a jeho přátelé potřebují v jejím sklepě zkoušet vážnou hudbu, ale co je to platné proti zásadové a rezolutní katoličce, která prostě chce mít ve všem jasno. Nic nepomohl profesorův mrštný jazyk, paní Irma je prostě neoblomná.Zdá se, že po odbočce k žánru romantické komedie se bratři Coenové vrátili k žánru, který jim přece jenom sluší nejlépe. Lupiči paní domácí se totiž nesou v duchu osvědčené načernalé komedie s mnoha absurdními dialogy a velmi netradičními postavami. Tvůrci jako vždy obratně manipulují se zažitými klišé lupičských filmů. Mozek akce profesor G. H. Dorr je ve skvělém podání Toma Hankse spíš pouťovým hochštaplerem a mluvkou.
Zcela jistě nejde o nijak „osvíceného“ a zkušeného kriminálníka, protože ten by se jen těžko obklopil tak neuvěřitelnou partičkou břídilů. Každému členu profesorova gangu je přisouzena role, kterou ovšem dotyčný naprosto neovládá: odborník na pyrotechniku si při manipulaci s výbušninami ustřelí prst, bitkař je prostáček a romantická duše, „člověk uvnitř“ je sprostý hulvát, který plán spíše zkomplikuje, než ulehčí a podobně. Coenovi opět své figury staví před ty nejneuvěřitelnější situace, z rozkoší jim hází klacky pod nohy a královsky se nad jejich pachtěním a pinožením baví. Je jasné, že Coeni nenatočili klasický remake, z původního filmu si ostatně vypůjčili pouze základní námět a vše ostatní přetvořili k obrazu svému. Napěchovali jej navíc odkazy na dílo Edgara Allana Poea a vtiskli mu vlastní osobitou atmosféru.
Kdyby se snímkem Lupiči paní domácí vyrukoval kdokoliv jiný, nejlépe nějaký začínající režisér, byla by to nepochybně velká událost. Smůla ovšem je, že jej natočili bratři Coenové, od nichž se automaticky (a oprávněně) čeká vždy ještě něco navíc. Je evidentní, že svým nejnovějším filmem chtěli „pouze a jenom dobře pobavit“, ale to je asi největší úskalí. Ethan a Joel nejsou prvoplánoví humoristé a jejich filmy jsou paradoxně nejzábavnější tam, kde velmi nápaditě a přitom přirozeně spojují komično s tragikou. Na tomto principu jsou postaveny jejich nejlepší filmy a funguje na něm i rozhodně nejzdařilejší pasáž Lupičů staré dámy (logicky nelze prozradit, oč se jedná, ale zapamatujte si: slámky, most, loď). Jinak je tento snímek spíše jen úsměvnou hříčkou než skutečně vtipnou komedií. Tvůrci jakoby chvílemi až příliš tlačili na pilu ve snaze být co nejvtipnější. Evidentní je to například na postavách Lumpa Hudsona (Ryan Hust) či Gawaina MacSama (Marlon Wayans), které svou expresivní a prvoplánovou komikou jako by vypadli z úplně jiného filmu. Stejně jako v případě Nesnesitelné krutosti jde o milou a zábavnou hříčku, která sice v kině bezvadně funguje, nicméně jí schází přesah, díky němuž se film zaryje do mozku a vy se s ním potýkáte ještě několik dní po promítání. Pravda, Lupiči jsou oproti Krutosti kapánek „coenovštější“ v důrazu na černý humor, ale co je to platné. Fargo, Barton Fink či Muž, který nebyl se budou i nadále v coenovské filmografii vyjímat jako nedostižné modly.
Přes veškeré výtky se ovšem jedná jako vždy o film rozhodně nadprůměrný. Coenovi se možná už nepřiblíží svým vrcholným dílům, nicméně si můžeme být téměř jisti, že nikdy neodvedou špatnou práci a každý jejich další snímek bude obsahovat dost ztřeštěných a originálních nápadů, díky nimž bude snazší přežít všechny ty prefabrikované a vypočítavé slátaniny, které s železnou pravidelností zaplavují kina. A kdyby nic jiného, díky Lupičům staré dámy si uvědomíte, že Tom Hanks není jen korektní představitel správňáckých typů, ale pohříchu nevyužívaný komik.
