Mstitel v černé masce, který své chrabré činy podepisuje monogramem „Z“, načrtávaným rozmáchlými tahy kordem, je předchůdcem mnoha komiksových hrdinů, kteří v současné době prožívají své filmové znovuzrození. Zorra, jenž poprvé spatřil světlo světa roku 1919 v románu Prokletí Capistrana, má ve svém rodokmenu Superman, Spider-Man, a zejména Batman – tedy všichni ti superhrdinové s dvojí identitou, kteří mimo svou „pracovní dobu“ vedou život běžných smrtelníků.
Filmový Zorro v podání Antonia Banderase se vrací do kin sedm let po premiéře úspěšného dobrodružného snímku Zorro: Tajemná tvář. A zdá se, že dělá všechno pro to, aby udržel krok se svými komiksovými potomky. Nikoho patrně nepřekvapí, že pod režijním vedením Martina Campbella (Zlaté oko, Vertical Limit) se jim hravě vyrovná co do náročnosti akčních scén. Nový Zorro je však velmi současný také v tom, že sám sebe nebere příliš vážně. Už to není temný hrdina, stravovaný pomyšlením na křivdy z minulosti a touhou po pomstě (vzpomeňme na rodinné tragédie, které předznamenaly zorrovskou dráhu Anthonyho Hopkinse i Antonia Banderase ve filmu Zorro: Tajemná tvář). Protagonista snímku Legenda o Zorrovi je spíše lehkonohý a poněkud ješitný showman, pro něhož hlavní zadostiučinění představují bouřlivé ovace publika, potlesk venkovanů a obdivné pohledy malých chlapců.
Pod scénářem je podepsána dvojice specialistů na velkolepé akční filmy, Alex Kurtzman a Roberto Orci (Ostrov, Mission: Impossible 3). Příběh se odehrává deset let poté, co skončil Zorro: Tajemná tvář, a tentokrát v něm dostali značný prostor i rodinní příslušníci titulního hrdiny, manželka Elena (Catherine Zeta-Jonesová) a desetiletý synek Joaquin (Adrian Alonso). Zorro alias don Alejandro de la Vega (Antonio Banderas) vede poklidný rodinný život, ale jen neochotně se chystá splnit svůj slib, že po připojení Kalifornie ke Spojeným státům pošle své druhé já v černé škrabošce definitivně do výslužby. Naštěstí pro něj se v městečku záhy objeví zlotřilý Francouz Armand (Rufus Sewell), který vážně ohrozí jeho manželství i osud celé země. Zorro tak znovu dostane záminku k sérii hrdinských kousků…
Hlavní atrakcí Legendy o Zorrovi jsou pochopitelně velkolepé akční eskapády, jež se zdaleka neomezují jenom na šermířské souboje v neobvyklých prostředích (ten nejpozoruhodnější se odehrává na střeše jedoucího vlaku). Hrdina v černém plášti také hojně létá vzduchem a obratně zachází s výbušninami. Jak už bylo řečeno, jeho vydatnými pomocníky i v těch nejnebezpečnějších situacích jsou tentokrát manželka a syn, čímž se Zorro poněkud přiblížil dobrodružnému rodinnému žánru; podobně fungují kolektivy rodičů a dětí ve filmech Spy Kids nebo Úžasňákovi. Slovo „rodinný“ zde ovšem znamená nejen charakteristiku hlavních hrdinů, ale také diváckou orientaci filmu – jeho nejvděčnějším publikem budou nejspíš právě děti.
Vzhledem k tomu, že součástí zápletky je i nevěra a rozpad rodiny, se příběh otírá také o zralejší, dospělejší témata. Činí tak ale s velkou dávkou zjednodušení, nadsázky a hlavně humoru. Téma manželského trojúhelníku je například nejpregnantněji vyjádřeno ve scéně, v níž Armand žádá Elenu na balkóně o ruku, zatímco Zorro, zavěšený vskrytu u stropu, se nad jeho vyznáními znechuceně pitvoří. A nechybí ani prostinké až prostoduché gagy, jako kůň kouřící dýmku.
Hrdina Legendy o Zorrovi má velmi daleko do hrdého mstitele ze starých rodokapsů, jenž – ač sám aristokrat – nasazuje život pro blaho kalifornského lidu. Je to spíš akrobat a klaun, který svůj černý šat a masku bere tak trochu jako kabaretní kostým. Ale ať vám tento přístup imponuje nebo ne, jisté je, že v jeho přítomnosti je stále na co se dívat.
