Křehký, velmi blonďatý Jimmy MacElroy (Jon Heder) a hrubě mužský (bylo třeba dost zpevňovacího tréninku) Chazz Michael Michaels (Will Ferrel) se utkali na mistrovství světa v krasobruslení v soutěži mužů. Oba stanuli na nejvyšším stupni, protože to bylo nerozhodně. Nejenom že se pak poprali, ale způsobili takovou výtržnost, že jim další účast byla zakázána na celý život. Výjimkou je zapomenutá možnost mužského páru ve sportovních dvojicích. Okolnosti a trenér je k tomu donutí. Stranz a Fairchild Van Waldenbergovi (Will Arnett a Amy Pohlerová, manželé ve civilu), jsou jejich největšími konkurenty a snaží se jejich jedinou šanci překazit.
Několik dní před začátkem natáčení Ledového ostří, filmu o mužském krasobruslařském tanečním páru, si Jon Heder zlomil kotník. Byla to pirueta, která se nepovedla. Před chvilkou otáčka na bruslích a pak vlasová zlomenina a zákaz bruslení na příští tři měsíce. Přípravné práce projektu probíhaly již rok před podpisem produkční smlouvy s Paramountem, takže režiséři (je to jejich první celovečerní film) začali panikařit. Produkce filmu ale válčila i s jinými problémy. Do hledišť bylo třeba vytvořit 300 digitálních statistů – značné množství gumových hlav s torzy. Po světě byli sháněni krasobruslaři, kteří by mohli dělat dvojníky hvězd. Je těžké najít dubly s podobnými fyzickými vlastnostmi, takže hercům hrozilo, že budou skákat trojité axley. Heder dostal speciální tenkou sádru, která se dala ukrýt pod jeho lycrovými kostýmy, a mohly být bez prodlev natočeny alespoň všechny scény bez krasobruslení.
Tehdy mistr digitálních efektů Mark Breakspear vytvořil pomocný digitální systém. Vybudoval malou kabinu se třemi HD kamerami, prostor vyplněný zrcadly, a propojil to s videoplaybackem. Tváře herců byly označeny stem miniaturních zelených značek, pomocí nich byl výraz obličejů přenášen na 3-D digitální modely. Systém pak byl schopen zakrýt tváře krasobruslařských dublů tvářemi herců. Ne pouze jedním výrazem, ale mnoha, podle potřeby. Když se na předváděčkách publiku nějaký výraz nebo reakce herců nelíbily, režisér je hbitě zaměnil za jiný.
Důležitá byla otázka tělesných proporcí a rozměrů. Krasobruslaři jsou většinou poměrně malí a kompaktní. Oba herci měří přes 180 cm a mají určité, viditelné tělesné vlastnosti. Během celosvětového hledání se podařilo najít jednoho vrcholového bruslaře v Bostonu, který se postavou podobal Willu Ferrerovi („Od krku dolů,“ řekl režisér Gordon.) Také bylo třeba zvládnout jednu figuru, kdy má Heder zvednout nohu až za krk. Po dlouhé době pochopili, to může udělat žena.
Co tato digitální kouzla učiní s hereckým talentem a schopnostmi? Pamatuji si, jak se Albert Finney smál, že čeká na den, kdy se dostaví na první den natáčení, namaskují ho, dají mu kostým, vyfotí ho – a zaplacen půjde domů. Zbytek udělají specialisté na efekty. To se možná přiblížilo víc, než jsme čekali. Bez těch peněz... Problém je pochopitelně v tom, že herectví nelze zredukovat na pěknou tvářičku, kterou hýbe digitál, jde především o projekci lidských pocitů, a nejenom režisérových. To jsme vždy na dobrých hercích obdivovali.
Režiséři chtěli mít olympijskou atmosféru při natáčení krasobruslařských scén, mají hejno slavných krasobluslařů v epizodách. Zjistili ale, že deset tisíc živých statistů v komparsu nebude, a že mnoho starších sportovních stadionů slouží jako davové motlitebny. (Gordon: „Slyšeli jsme to často: nemůžete tu být, budeme tu mít velké církevní shromáždění.“) Takže ony živé desetitisícové zástupy se celý víkend modlily, a pak v pondělí se tam nastěhovali filmař s bruslařskou plochou. Tady posloužila gumová torza a digitální postavy na doplnění živých komparsistů.
Pár stejného pohlaví (jedno kterého) se mohl do těsnějšího kontaktu, o spaní v jedné posteli ani nemluvě, dostat bez podezření z homosexuality opravdu jen kdysi dávno... Dnes heterosexuálním sexem posedlý krasobruslař Chazz klade mezi sebe a sportovního partnera hranici, ale určité elementy homosexuálního laškování tu jsou. Doplňují očekávané zíraní na rozkroky v tanečních pozicích (proč by to mělo heterosexuálním párům vadit méně?) a napomáhají jinak výrostkovsky hádavému vztahu obou mužů.
Příběh mimo led je dost neumělý. Nezapomínejme, že to má být komedie, a to bláznivá, navíc režijní prvotina. Karikování krasobruslařských výkonů je navíc věc dost veselá. Bohužel, hrubost mluvy a chování je na překážku humoru i v otřelých a dost neuměle vložených detailech tanečních sekvencí. Slap, karikatura a paví peří na zápěstích a na, hm, deriérre? Holubička? Která dreamgirl by na to měla? Prosím, ale vice vyrovnanosti a vtipu a fines.
Smlouva s Paramoutem byla podepsána v lednu 2000. Paramount oznámil, že film stál okolo 60 milionů, ale se zpožděním a vším ostatním to vypadá spíš na 85 milionů dolarů. Přesto se digitální efekty ne vždy povedly. Snad mají herci ještě šanci.
