Krvavá hostina si pohrává s pravidly hororového žánru, což přineslo velký divácký úspěch filmům jako Vřískot nebo Scary Movie. Jestliže tyto filmy byly natočeny pro teenagery, jejichž rodiče odjeli na víkend pryč z domu, Krvavá hostina má namířeno do doupat skalních fandů, jejichž pokoje zdobí plakáty vetřelců, zombií a zkrvavených motorových pil.
Námětem filmu je scenáristicky oblíbený model: skupinu lidí ohrožuje na opuštěném místě smrtící monstrum. Dějištěm je tentokrát typický americký motel uprostřed pouště. Jeho obyvatele a jejich role nám hned zpočátku představují vysvětlující popisky (Pivař – zemře jako první. Hrdina – všechny zachrání. Vozíčkář – invalidovi by přece neublížili… atd.). Autoři tak hned zkraje upozorňují, že všechno už tu jednou bylo a tématem jejich filmu tedy nebude jen příšera ohrožující motel, ale sám hororový žánr.
Příšerky vypadají až příliš jako Geigerovi vetřelci, ale mnoho víc se o nich nedozvíme. Děj je soustředěn na obyvatele motelu. Nesourodá cháska je typickým hororovým vzorkem. U kulečníku zevluje chvástavý buran, statečný jen dokud o nic nejde. Drinky nosí hostům prsatá nanynka v růžovém kostýmku. Když si na ni někdo troufne, koleduje si o průšvih, protože barman s vizáží postaršího kovboje, je gentleman a na potížisty má připravenou brokovnici. Žánrovým šablonám se poněkud vymyká komicky užvaněný kravaťák Coache; s gustem si ho zahrál rocker Henry Rollins. Studovaný elegán přichází s nepravděpodobnými teoriemi, jak se s monstry vypořádat: například vystrčit hlavu již mrtvého vetřelce z okna na holi, aby si nepřátelé uvědomili nadřazenost lidské rasy.
Filmu výrazně škodí absence efektního začátku, který by hned vtáhl do děje. Animované krvavé efekty působí amatérsky, ale příběh je tak přecpaný porůznu vykradenými zápletkami, že nakonec rychle uteče. Typické hororové situace jsou vypointovány vesměs nečekaně (zachránce se probije až k autu a místo aby ostatní zachránil, sám ujede). Největší slabina Krvavé hostiny spočívá v nerozhodnosti: neví, příběh jako by nevěděl, kterým směrem se vydat. Filmu sluší spíš vážnost, pokusy o humor selhávají.
Skloubit dvě tak odlišné emoce jako jsou strach a vtip vyžaduje zkušenost. Obecně lze říci, že v kombinaci s hororem se vyplatí stavět vtip až do druhořadé pozice, aby vyplýval ze strašidelných situací a nepodrýval jejich vážnost (skvěle se to povedlo v případě filmu Roberta Rodrigueze Od soumraku do úsvitu, v němž skupinka hrdinů čelí nájezdu upírů v osamělém pouštním baru). V Krvavé hostině je vtip od hororu jaksi oddělen, humorné pasáže se střídají s děsivými příliš násilně.
S výjimkou postavy Coache se při tomto filmu příliš nezasmějete. Koproducenti filmu Ben Affleck a Matt Damon si chtěli nejspíš zábavně vyplnit mezeru mezi natáčením serióznějších kousků. Místo odlehčené žánrové parodie se jim ale nakonec podařilo natočit jen další tuctový horor.
