Policista Amadeus Warnebring pochází z muzikantské rodiny, ale protože nemá hudební nadání, trpí silným odporem k hudbě. Jeho novým úkolem je vyšetřit případ "hudebních" zločinců, kteří útočí na své okolí nápaditými akustickými provokacemi. Hudebním nástrojem se pro ně může stát vše - zvuk razítek v bance, přístrojů na operačním sále nebo sbíječka a buldozer. Amadeus se proto rozhodne jim v anarchistických akcích stůj co stůj zabránit.

Snímek podle tvůrců bojuje proti tichu, nudnému střednímu proudu, hudebnímu snobství a je zároveň protestem proti společenským konvencím. Ukazuje současně, že hudební moderna může být zábavná. Nechávají v něm také neobyčejným způsobem promlouvat "obyčejné" městské zvuky.

Za velmi "originální, chytrý a zábavný snímek se spoustou hudebních vtipů a skvělou hudbou" označují Zvuk hluku přispěvovatelé filmových serverů. Je podle nich oslavou alternativní kultury, minoritních hudebních žánrů a uměleckého aktivismu. Sympatie diváků si prý přitom získává jak policista Amadeus, tak jeho protivníci. Po výborném rozjezdu v úvodní části však prý některé diváky může začít trochu nudit, protože se dostává do naprosto absurdní roviny, která již přestává být zábavná. V celkovém hodnocení ale u tuzemských fanoušků získal velmi vysokých 85 procent.