Třebaže jméno biologa Alfreda Kinseyho většině lidí dnes už nic neříká, ve Spojených státech byl na přelomu 40. a 50. let celebritou svého druhu, jedním z mála vědců, kteří se za svého života těšili popularitě jako hudební či filmové hvězdy. Proslavila ho kniha Sexuální chování muže, v níž shromáždil a zobecnil své rozhovory s desetitisíci respondentů z řad obyčejných Američanů. Jeho výzkumy ukázaly, že mnohé praktiky, do té doby odsuzované jako deviantní (například orální sex) jsou zcela běžné, že homosexuální chování je mnohem častější, než se do té doby tušilo, a že do škatulky „normálního“ sexu se toho vejde daleko víc, než dobová morálka připouštěla.
Životopisný snímek Billa Condona (natočil např. film Bohové a příšery) nám Kinseyho představuje nejprve jako chlapce utiskovaného bigotním, autoritativním otcem, posléze coby mladého samotářského profesora biologie, jehož jedinou vášní jsou vosy žlabatky. Téma sexu přitáhne jeho vědecký zájem teprve o svatební noci, když coby panic nedokáže deflorovat svou podobně nezkušenou novomanželku a musejí vyhledat odbornou pomoc. Tehdy se začne rodit myšlenka jeho univerzitních kursů sexuální osvěty i pozdějších rozsáhlého výzkumu.
Liam Neeson ztělesnil titulního hrdinu jako typického univerzitního badatele v tvídovém obleku, jeho hluboké vědecké znalosti se pojí s nebetyčnou naivitou a provokativní liberální smýšlení se sucharským vystupováním. Když žádá o ruku svou nastávající choť, zahrne ji lichotkami typu „jste skvělá chodkyně“ a „dobře plavete“. Ač jeho život navenek plyne poklidně po boku jediné ženy, pod povrchem se skrývá dramatický rozpor: Kinsey při svých sexuologických rešerších zkoumá lidské životy, ale o lidské psychice neví vůbec nic. Ke svým respondentům přistupuje se stejným věcným zaujetím jako dříve ke žlabatkám, což mu sice pomáhá zvednout stavidla upřímnosti (lidé vědí, že je neodsoudí, ať řeknou cokoliv), ale současně ho to od lidí vzdaluje. Sex je v jeho očích biologickou potřebou, kterou vnímá zcela odděleně od emocí, a to i ve svém vlastním životě. Když pocítí nutkání dát průchod potlačeným homosexuálním sklonům, bezodkladně o tom informuje manželku. Své spolupracovníky povzbuzuje k výměnám partnerek a diví se, když pletky posléze otráví atmosféru v celém kolektivu.
Neesonova herecká kreace je uměřená, téměř bezkrevná, a totéž by se dalo říci o celém snímku, v němž je – vzhledem k tématu – obsaženo překvapivě málo vášně. Bouřlivější emoce do něj naštěstí vnáší představitelé vedlejších rolí v čele s Laurou Linneyovou (Na mě se můžeš spolehnout), která byla nominována na Oscara za roli Kinseyho oddané ženy Clary. Milující péče a bezbřehá tolerance se u této jedinečné osobnosti snoubí s intelektuálským volnomyšlenkářstvím. Její vztah s Prokem (svého muže oslovuje zkratkou slov „profesor Kinsey“) není napohled příliš romantický a sexy, ale je naplněný moudrostí a porozuměním. Vynikající je i John Lithgow coby Kinseyho zatvrzelý otec, Peter Sarsgaard v roli bisexuálního studenta či Oliver Platt jako Kinseyho neúnavný zastánce ve správní radě univerzity.
Na životopis slavného sexuologa je film Kinsey velmi cudný. Neobsahuje téměř žádné erotické scény, jen několik detailních, ale vědecky strohých fotografií. Třebaže technologie sexu je náplní mnoha dialogů, mluví se o něm převážně akademickým, odtažitým jazykem.
Pokud jde o Kinseyho výzvu směrem k současnosti, otázka už nezní, zda dokážeme být dostatečně liberální a tolerantní. Film spíše poukazuje na skutečnost, že skloubit sex, lásku a manželství je v dnešní době stejně těžké, a možná ještě obtížnější než v roce 1948, kdy Alfred Kinsey poprvé nesměle pootevřel dveře amerických ložnic.
