SOUNDTRACK - Kill Bill: Volume 1
Stejně jako na nový opus Quentina Tarantina Kill Bill byli filmoví fandové natěšení na jeho soundtrack, protože svým skromným počtem režijních a scenáristických počinů Tarantino potvrdil, že v jeho případě se dobrý film rovná dobrému soundtracku.
Mohu hned ze začátku potvrdit, že ani Kill Bill není výjimka – soundtrack je opravdu dost dobrý. Tarantino se opět nebojí míchat všemožné hudební styly, na soundtracku najdeme skutečně všechno – od popu z šedesátých let po „šikmooce“ střižený rap od The RZA (producent legendárních Wu-Tang Clan). Tentokrát nechybí trocha instrumentální hudby a opět zazní několik dialogů z filmu. V závěru CD najdeme ještě několik zbytečných samplů z filmu (nechápu!).
O úvod soundtracku se postarala Nancy Sinatrová (s již zmíněným popem), po ní přijde na řadu rock´n´rollový Charlie Feathers. Následují první instrumentální skladby od již nežijících skladatelů-klasiků, prvním zástupcem je Luis Bacalov (The Grand Duel /Parte Prima/) a po něm přijde na řadu legenda Bernarda Herrmanna (Twisted Nerve). Poslední instrumentální skladbou na CD je White Lightening od Charlese Bernsteina, ovšem namixovaná se songem Crane od The RZA, který se upřímně řečeno moc nevydařil.
Naštěstí The RZA tu má jeden o hodně lepší song, mluvený Ode To Oren Shii. Dočkáme se i Tarantinova oblíbeného funku, tentokrát od Isaaca Hayese (Run Fay Run) a Ala Hirta (Green Hornet). Na albu dokonce najdeme i akční elektroniku smíchanou s kytarou - Battle Without Honor or Humanity (od Tomayasu Hotei). Tato skladba i poslední písňový příspěvek (čínská balada The Flowers of Carnage od Meiko Kaji) se z celkového složení vymykají, přesto album nezní nijak nekomplexně.
Verdikt: Tarantinovi se tedy znovu podařilo zplodit velmi dobrý soundrackový kus, zda-li z něj bude kult či ne, už je jen otázkou času. Zatím ale nezbývá nic jiného, než-li se těšit na druhý díl Kill Billa, který naše CD shopy přepadne počátkem prosince.
Hodnocení: 80 %