Karlovarský festival za posledních čtrnáct ročníků, kdy ho vede tandem Jiří Bartoška a Eva Zaoralová (samozřejmě s množstvím spolupracovníků) zmohutněl a nabyl na proslulosti. Letos opět přibylo zahraničních novinářů i lidí z filmové branže, kteří tu uzavírali obchody, víc také bylo příslovečných „baťůžkářků“, kteří se bohužel častěji než dříve nedostali do nedostatečně kapacitních sálů. Festival nabídl takřka dvě desítky sekcí, z těch nově zavedených měly největší ohlas Otevřené oči (mapující významné filmy letošního festivalu v Cannes) a Nový Hollywood (výběr filmů hvězdných tvůrců sedmdesátých let: Ashby, Bogdanovich, Coppola, Lucas, Malick, Scorsese, Spielberg a Hellman – ten poslední byl i hostem festivalu). Nejzajímavější byla hlavní soutěž, sestávající ze čtrnácti filmů uvedených ve světové nebo mezinárodní premiéře.

Z českých filmů soutěžily Vratné lahve, které se i na festivalu těšily ohromnému zájmu publika. Porota sice udělila Zdeňku Svěrákovi Zvláštní uznání za scénář, avšak Jan Svěrák si odnesl jen sošku za Diváckou cenu deníku Právo. Těsně před vyhlášením cen byl ve Festivalovém deníků zveřejněn názor třinácti „top“ přítomných kritiků, kteří nejvýše ocenili francouzskou ironickou komedii Rozhovory s mým zahradníkem (jejíž výběr do soutěže byl víceméně poctou tvorbě Jeana Beckera) a polské drsně realistické drama Náměstí spasitele (snímek partnerské dvojice Krzysztof Krauze a Joanna Kos-Krauzeová je ovšem podstatně závažnější, naštěstí bude uveden do naší distribuce).

Poroty však tvoří nejen kritici (prezidentem byl letos Peter Bart, šéfredaktor renomovaného časopisu Variety), ale také režiséři (letos David Ondříček), herci a producenti, kteří filmy vidí po svém. Velkou cenu – křišťálový glóbus porota udělila islandskému thrilleru Severní blata Baltasara Kormákura. Detektivní vyšetřování vraždy skloubené s originálním motivem zneužití genetických informací si podmaňuje diváka působivou filmovou kompozicí prostoupenou seversky chladnou atmosférou. Za pozornost stojí, že filmu dala svou cenu i porota filmových klubů FICC. Dalším úspěšným Seveřanem je Nor Bård Breien, který získal Cenu za režii filmu Kurz negativního myšlení. Paradokumentárně laděná černá komedie z prostředí vozíčkářů si diváky navíc získává atraktivním rockovým doprovodem.

Ve zcela odlišném prostředí se odehrává dramatický děj filmu Šťastné míle Michaela Jamese Rowlanda, který obdržel Zvláštní cenu poroty. Tragikomicky vykreslené osudy skupiny běženců, ponechaných vlastnímu osudu na pokraji rozpálené australské pouště, přitom vycházejí ze skutečné události. Tradiční formou vyprávěný ruský film Prosté věci Alexeje Popogrebského líčí pracovní a rodinné problémy špatně placeného anesteziologa. Prostota stylu, ale i opravdovost charakterů přesvědčily tři poroty: ta hlavní udělila Cenu za nejlepší mužský herecký výkon Sergeji Puskepalisovi a Zvláštní uznání Leonidu Broněvému, který ztělesnil jeho starého pacienta. Váhu filmu ovšem dodává Cena filmové kritiky FIPRESCI a také Cena ekumenické poroty.

Ve zmíněných filmech se nevyskytovala nějaká výraznější ženská postava. Příliš tedy nepřekvapilo, že byla oceněna španělská herečka Elvira Mínguezová za roli v psychologickém dramatu Ostych, který režírovali bratři Tristán a David Ulloaovi. Přesvědčivě ztělesnila ženu plnou tichého zoufalství, která po smrti matky prochází krizí manželství i středního věku a nedovede se otevřít ani nejbližšímu okolí.

Mimořádných filmů, které porota pominula, nebylo mnoho. Kromě uvedeného Náměstí spasitele to byl korejský film Prořezávání révy Min Boung-huna, psychologický příběh seminaristy, který se těžce rozhoduje mezi pokračováním ve studiu a láskou k ženě. Dokonale umělecky ztvárněný film prozrazuje sílu korejského katolictví (s údajně pěti miliony věřících) a zároveň ukazuje duchovní alternativu k tamním filmům plných násilí, jaké známe z kin.

V záři festivalových reflektorů byly uděleny dvě ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Tu první dostal tvůrce animovaných filmů Břetislav Pojar, navíc byla uvedena k jeho poctě kolekce patnácti filmů. Tu druhou dostal americký herec, režisér a producent Danny DeVito, jenž vystoupil v soutěžním filmu Hezké sny Jakea Paltrowa, který bude uveden v našich kinech.