Jack Nicholson (* 1937) byl nominován na Oscara desetkrát, Cenu americké akademie za celoživotní dílo obdržel roku 1995. Poprvé získal tuto sošku roku 1969 za Bezstarostnou jízdu Dennise Hoppera, v níž ztělesnil právníka, který se chce vymanit z maloměstské nudy a připojí se k dvojici motorkářů „na cestě“ Od té doby vystoupil v desítkách filmů předních režisérů. Svým charismatickým projevem se výrazně podílel na obrazu americké společnosti, jejich ideálů i traumat, jak je zpodobnili Bob Rafelson (Malé životní etudy,

Král z Marvin Gardens, Pošťák zvoní vždy dvakrát), Mike Nichols (Tělesné vztahy, Věno, Hořkost), Miloš Forman (Přelet nad kukaččím hnízdem), Danny De Vito (Hoffa), Hal Ashby (Poslední eskorta), Warren Beatty (Rudí), Roman Polanski (Čínská čtvrť), Arthur Penn (Zastavení na Missouri), Stanley Kubrick (Osvícení), Tony Richardson (Hranice) a další.

Je příznačné, že s odstupem 33 let získal Zlatý globus a (byl nominován na) Oscara za titulní roli ve filmu O Schmidtovi, který se podobně jako Bezstarostná jízda aspoň zčásti odehrává „na cestě“. Titulní hrdina po nuceném odchodu do důchodu a náhlé smrti manželky opouští domov, aby se vymanil z nastalé samoty. Tentokrát to ovšem není motocykl, ale luxusní obytný automobil, jímž se vydá na dlouhou cestu. Navštíví někdejší rodiště a univerzitu, avšak hlavním, byť oddalovaným cílem je nové působiště jeho dcery, která se má vdávat. Přízemnost zeťovy rodiny je Schmidtovi proti mysli, jeho pocity ale dcera nesdílí, protože manželstvím chce nejspíš zase ona řešit svou samotu…

Ústřední postavu, která ani na okamžik nevystoupí z děje, charakterizuje Nicholson ztěžklou chůzí, obezřetnými pohyby a zdrženlivou mimikou, oproštěnou od náznaků šarže známých z filmů jeho posledního období. Navenek nenápadný projev dodává tak na přesvědčivosti prožitkům hrdiny, komentovaným jeho vnitřním monologem v podobě dopisů africkému sirotkovi. Jack Nicholson je pilířem filmu, nicméně i ostatní postavy (nejvýraznější z nich je zeťova matka v podání živočišně robustní Kathy Batesové) naplňují koncepci režiséra. U nás málo známý Alexander Payne (1961) má pověst satirika: po černé komedii o posedlostech třicátníka Martinovy vášně (1991) následovala sociální satira o neplánovaném mateřství a potratu Občanka Ruth (1996). Naše půjčovny DVD nabízejí komedii Kdo s koho (1999) o středoškolačce snažící se získat za každou cenu předsednictví ve studentské radě.

Film O Schmidtovi odráží strmý umělecký vzestup režiséra, který oproti žánrovému zaškatulkování hollywoodských produktů právě žánrovou rozostřeností vytváří plnější obraz reality: individuální drama jednotlivce se odehrává na pozadí rodinného filmu, jehož děj je rámován pohřbem a svatbou. Příběh, v němž se mísí vážnost s komikou je vyprávěn se shovívavým nadhledem vůči jednání postav, v úhrnu jde však o satiru na konzumní způsob života. Alexander Payne totiž vypráví nejen o Schmidtovi, ale i o stavu současné americké společnosti. Spolu s ním se můžeme ptát i my, kam se poděl onen americký sen o úspěchu a štěstí.

Zcela protichůdně k postavě osamělého starce Schmidta se Nicholson prezentoval v následujících titulech. V romanci Lepší pozdě než později (2003) ztělesnil bonvivánského milionáře Harryho Sanborna, jehož koníčkem jsou mladičké milenky. V komedii Kurs sebeovládání (2003) pak představuje ďábelského psychiatra Rydella. K režijním osobnostem, s nimiž kdy Nicholson spolupracoval, přidává v roce 2006 také Martina Scorseseho, když v jeho krimithrilleru Skrytá identita hraje hlavu bostonské mafie Franka Costella. Ve své typické podobě z posledních let, i když v pokleslé úpravě, se Nicholson objevuje v komedii Než si pro nás přijde (2007). Představuje zde morousovitého milionáře, který si krátce před smrtí touží splnit své životní sny.