Po loňské The Football Factory Nicka Lovea je tu další drama z prostředí anglických fotbalových chuligánů. Hooligans Lexi Alexanderové je poměrně nakažlivá a divácky dobře stravitelná akce, kterou bohužel oslabuje diskutabilní obsazení.
Ať už je to instantní melancholie neomítnutých domků a sychravých dnů nebo blízká exotika ostrovních zvyků, pro filmy natáčené v Londýně mám přirozenou slabost. V případě Hooligans tato slabost přebíjí i averzi vůči vnitřním monologům, které film znečišťují jako olejová skvrna Temží.
Matta Bucknera (Elijah Wood) právě vyhodili z Harvardu – v jeho věcech se našel kokain, který si tam schovával spolubydlící. A jeho rodiče jsou mocnější než rodiče Mattovi. Hrdina bere vyhazov jako hotovou věc a bez velkých řečí balí batoh a odlétá za svou sestrou Shannon (Claire Forlaniová) do Londýna. Shannon se tu provdala za pozorného Stevea (Marc Warren – s tím výrazem, který má ve tváři každý, kdo si je vědom skutků, které dokáže).
Steve brzy Matta představí svému bratrovi Peteovi (energický Charlie Hunnam). Pete je skalním fanouškem fotbalového týmu West Ham United. Mančaft je to slabý, ale tábor Green Street Elite patří k nejvyhlášenějším. Pete sem po jistých rozpacích Matta zavede. Hrdina se tu zprvu setkává s despektem a pohrdáním: je to cizinec a navíc Američan – fotbalu nemůže rozumět. Pak si ale bojovností v pouliční rvačce získá všeobecný respekt, načež se zastane Peteho proti Steveovi, přestěhuje se k němu a všechen čas začne věnovat GSE. Jediným, komu se Matt nezdá, je Peteova pravá ruka nosatý Bovver (Leo Gregory). A čím víc Pete s Mattem kamarádí, tím větší je Bovverova nenávist. Je tak velká, že jednou dokonce překoná hranice rivalství mezi jednotlivými tábory.
Režisérka Lexi Alexanderová, sama velká fotbalová fanynka a bývalá šampionka v kick-boxu, inscenuje zápas jako tvrdou hru plnou osobních střetů – nechybějí brutální fauly, hromadné naskakování na hlavičku, kopačka v obličeji protihráče. Ostrý obraz je plný detailů a těkavého pohybu, zvukové efekty evokují gladiátorské souboje. Bitky fanoušků jsou režírovány stejně a především ta závěrečná svou délkou a brutalitou připomíná skutečná jatka.
Členové GSE mají zaměstnání, nejsou to společenští vyvrhelové. Tak jako někteří si jdou po práci zakopat, oni prostě jdou nakopat jiným. Něco jiného je Mattův osud zakřiknutého kluka kterému daly prožité boje dosud netušenou sebedůvěru. Alexanderová tak násilí nahlíží podobně, jako to dělá David Fincher v Klubu rváčů (Fight Club): je to nejen vzrušující, ale přímo sebezáchovná záležitost.
Režisérka přitom násilí nijak neoslavuje – i v Hooligans nakonec vede pouze k tragédii. Otázkou je, zda se jej Alexanderové daří v příběhu využít alespoň trochu originálně. A obávám se, že nikoli. Vývoj figur je rámován komiksově jednoznačnými výjevy neporozumění mezi generacemi, křivdou a nenávistí. Na druhou stranu má film od počátku tendenci vyznívat spíš jako akční film s dramatickým podtextem, než jako charakterová sonda.
A právě to by bývalo mohlo být na Hooligans nejzajímavější, když už byl do hlavní role obsazen Elijah Wood. S drobným vzrůstem a s dětskou tváří rozhodně nevypadá na fotbalového chuligána. Režisérka to však využívá jen k přetažené hře s přízvuky. Mattův je příliš americký, Peteův je příliš londýnský. V dramatu, které se na všechny strany tváří syrově a realisticky, to působí kontraproduktivně. A tak nejlepším filmem na dané téma stále zůstává The Firm Alana Clarkea z roku 1988.
