Sweet Home Alabama je typickým příkladem blondýnkové komedie, žánru to typicky amerického. To se na plátno vrhne nějaký dobře rostlý exemplář blondýny lehce nad dvacet, nenechá se skoro ani na chvíli slézt a navrtá se do přiznaně nadsazeného příběhu s očekávatelným happyendem, který všechny potěší. My se mezitím chvíli řehtáme a chvíli dumáme, jak to vlastně dopadne, rveme do sebe kila popcornu a když je všemu konec, zajdeme to s přítelem/přítelkyní probrat u dobré večeře. Je sobota večer a nad multiplexem pomalu vychází měsíc...
Melanie Carmichael (Reese Witherspoonová) je mladá, krásná a úspěšná módní návrhářka v New Yorku. Teď se s ní ještě ke všemu zasnoubil jistý Andrew Hennings (Patrick Dempsey), syn starostky a jedna z nejlepších partií ve městě. Melanie je na vrcholu blaha, což bychom na jejím místě asi byli všichni, ale než přijde na řadu svatba, musí si ještě něco zařídit v rodné vsi. Melanie je totiž z Jihu, z Alabamy. Snoubenci nakuká, že jede oznámit radostnou novinu dávno neviděným rodičům, ale skutečnost je jiná: potřebuje se rozvést se svou dětskou láskou Jakem (Joshua Lucas), od kterého před sedmi lety utekla, a navíc není tak úplně tou Melanií, za kterou se v New Yorku vydává... Končí se pochopitelně svatbou, ale mezitím je všechno trochu jinak.
Ten film je průhledný jako sklo; je to sterilně čistá žánrová věc, která svůj účel – pobavit – kvalifikovaně plní. Řemeslně na výbornou napsaný scénář vás nechá až do konce napnuté, jak to tedy vlastně dopadne, aniž by vám byť jen na chvíli vzal jistotu, že dobře. Pár replik ve vhodnou chvíli dávno předem odhalí jedinou "zlou" (no, říkejme spíš dobru nepřející) postavu filmu, aby náhodou nedošlo k mýlce. Scény humorné, dojemné i napínavé (jen lehce, nemějte strach!) se pravidelně střídají a všechno dohromady to pěkně teče dopředu. Dojde i na oblíbené scenáristické šablony jako "zdánlivý budižkničemu úspěšným podnikatelem" nebo "záměna identit", potažmo na rámec "lásky od dětství předurčené". Efektivně využitým slzopudným leitmotivem budiž skleněné artefakty "vyráběné" bleskem coby vzpomínka na dávný společný zážitek obou hlavních hrdliček. A samo poselství Sweet Home Alabama je do filmu decentně zapracované tak, aby nebilo do očí jako neonový poutač, ale aby ho zároveň nikdo přehlédnul: nemůžeš utéct před svými kořeny, před tím, jaký/jaká opravdu jsi. Poplácejme se s rodinkou a sousedy navzájem po zádech a mějme se rádi.
Vedle spolehlivého scénáře stojí Sweet Home Alabama hlavně na "hlavní blondýně" Reese Witherspoonové, která se proslavila v žánrově podobném filmu Legally Blonde a jinak si zahrála například v zatím poslední adaptaci Nebezpečných známostí (Cruel Intentions). Tady je mírně toporná, ale to vlastně jen podtrhuje roztomile nadnesenou stylizaci celého filmu. Hlavní zdroj legrace tvoří kontrast mezi mondénním světem yankeeského velkoměsta, kterým je Melanie za těch sedm let dávno nasáklá, a atmosférou jejího domovského vidlákova na Jihu. Není to samozřejmě Jih, jaký známe z Faulknera nebo Capoteho, ztracený jih antických tragédií a traumatu z války – to bychom byli v jiném filmu. Tenhle žánr diktuje,
aby se Melanie vrátila do rozkošně zapadlého městečka, kde spolu všichni dobře vycházejí, kde nejsou skoro žádní černoši a kde rázovití burani tolerují i homosexualitu. Občanská válka už je dávno minulostí a záminkou k veselí – to když se patrioti navlečou do starých uniforem a rekonstruují staré bitvy. Kéž by bylo na světě opravdu tak krásně jako v téhle Alabamě!
Ve zkratce:
Sweet Home Alabama je řemeslně skvěle odvedený exemplář zábavy na sobotní večer, který funguje stejně spolehlivě, jako že v něm musí zaznít stejnojmenný hit od Lynyrd Skynyrd.
